Powered by Smartsupp

Pár vět o sběru a pěstování lapacha

Směs na přípravu tohoto lahodného nápoje se těží z vnitřní strany kůry tohoto stromu, jež má krásnou červenou barvu. V současnosti existuje již přes stovku nejrůznějších odrůd,  přičemž je opravdu zvláštní, že materiál hodící se pro přípravu nálevu, který má nějaké zdravotní účinky, se dá  získat jen ze dvou z nich! Staří Inkové společně ještě se staršími indiánskými kulturami o jeho efektech nejspíše moc dobře věděli a šli za ním tedy téměř s jistotou. Ovšem hodně zástupců z dnešních výrobců lapacha pokaždé upozorňuje na to, že naleznout vůbec to nejlepší a nejintenzivnější lapacho, neznamená žádný snadný úkol. A ten skutečně dobrý sběrač lapacha se od těch průměrných liší zrovna tím, že vždycky zcela bezpochyby zjistí, s jakým typem stromu se v ten moment setkal.

Pozoruhodným paradoxem je fakt, že jestliže budeme pátrat v botanických studiích týkajících se lapacha, brzy se dočteme, že většina lidí, jež se zabývají tím, jaké má chemické složení dřevo lapacha, prý své poznatky získává z analýz hmoty nacházející se hluboko ve kmeni tohoto stromu.

A to i přesto, že kvůli zdraví prospěšným vlivům se už odnepaměti sbírá pouze vnější kůra, sice tedy její vnitřní část.

Ptáte se proč? Důvod je opravdu prostý, tedy pletivo, jež se vyskytuje zrovna v této oblasti, totiž zahrnuje ten největší možný podíl obsahu blahodárných látek pro lidský organismus. V dalších částech stromu jsou sice také přítomné, ovšem jejich koncentrace není nijak mimořádná. Pakliže máte chuť a chtěli byste si přichystat svoje vlastní jedinečné lapacho třeba z toho vnitřního dřeva, asi byste na těch pár šálků spotřebovali rovnou celý koš usušené rozdrcené směsi lapacha.

Relativně v častých případech můžete narazit i na latinské pojmenování tohoto stromu, tedy lapacha. Jeho ikonu tvoří jedno z těch tradičních indiánských označení „mravenčí dřevo“. Říká se mu tak z toho důvodu, že v kůře již odumřelých kmenů lapacha si udělali chodbičky mravenci, co se tu rádi procházejí. Kdo z vás by ale očekával, že samotná směs pro přípravu tohoto nápoje se získává jen z odumřelých kmenů, či se musí kvůli blahodárnému nápoji  tyto stromy přímo kácet, pak vás zklameme a uvedeme vše na pravou míru.

Realita sbírání této kůry představuje celkem citlivou záležitost, jež stromům nijak zvlášť nevadí ani jim žádným způsobem neubližuje. Proto se tedy opravdu nemusíte strachovat, že byste se zakoupením svého sáčku lapacha snad nějak nepřímo podíleli na devastování tropického pralesa.

Směs se získává tak, že se seškrabuje pletivo z vnitřní strany kůry. To se provádí přibližně  jednou až dvakrát ročně. Společně s tímhle platí jedno zásadní pravidlo, a sice, že to doopravdy velmi kvalitní lapacho můžeme získat jedině z dostatečně starých stromů, jež volně rostou v přírodě. Obyčejně se přitom mluví o věku pohybujícím se minimálně  okolo čtyřiceti let.

To je pochopitelně s ohledem na stáří, jehož se stromy mohou dožívat relativně zanedbatelná léta. Některé z těch nejstarších exemplářů se dožily stáří přes sedm set let! Znovu se přitom nejedná ani tak o to, že by přece jen hrozilo, že dojde k poškození mladých stromů, což se přirozeně neděje, avšak hodně mladé exempláře ještě jednoduše řečeno neobsahují tolik potřebné množství efektivních látek, pro které by se zcela vyplatilo kůru z jejich stromu odlupovat.

Pokaždé tak platí, že po seškrabání červeně zbarveného pletiva se strom opět snadno zregeneruje, samotným sbíráním kůry tedy stromům nezpůsobíme žádné dlouhotrvající následky. Závěrem bychom ještě rádi dodali, že tohle seškrabování se již odpradávna považuje za velmi odbornou práci, kterou nemůže dělat jen tak kdokoliv. Mezi stovkou známých odrůd lapacha totiž rozpoznat ty dva, co jsou jediné pravé, a navíc ve stavu, kdy bloudíte hustým tropickým lesem, je hotový kumšt.