Slavné osobnosti a čaj: kdo skutečně změnil dějiny čaje

Za tisíce let čajové historie se kolem jednoho šálku vystřídali císaři, buddhističtí mniši, básníci, učenci i čajoví mistři. Někteří patří spíše do světa legend, jiní skutečně změnili způsob, jakým se čaj pěstoval, připravoval a pil. Vybral jsem osobnosti, bez kterých by dnešní čajová kultura pravděpodobně vypadala úplně jinak.

U nejstarších příběhů je přitom důležité rozlišovat mezi historickými prameny a pozdější tradicí. Přesný okamžik, kdy lidé začali čaj používat, totiž neznáme.

Šen-nung: legendární objevitel čaje

Nejslavnější legenda o počátcích čaje je spojena s postavou Šen-nunga, čínského „Božského zemědělce“. Tradičně bývá jeho vláda kladena hluboko do 3. tisíciletí př. n. l., Šen-nung je však především mytologickou kulturní postavou, nikoli císařem, jehož život bychom dokázali doložit dobovými záznamy.

Podle nejznámější verze příběhu Šen-nung zkoumal rostliny a jejich vlastnosti. Jedna legenda tvrdí, že mu listy čajovníku náhodou spadly do nádoby s horkou vodou. Jiná vypráví, že během zkoušení různých bylin narazil na jedovaté rostliny a čaj mu pomohl překonat jejich působení.

Často uváděný rok 2737 př. n. l. proto nepovažuji za skutečné datum objevení čaje. Je součástí tradice, nikoli historicky doloženým údajem.

O skutečném vývoji čínské čajové kultury píšu podrobněji v článku Co je to čínský čaj? Průvodce druhy a historií čínského čaje.

Bódhidharma: čaj, meditace a slavná legenda o víčkách

Ještě dramatičtější legenda spojuje vznik čajovníku s buddhistickým mnichem Bódhidharmou, který žil přibližně v 5. až 6. století a je tradičně spojován s rozvojem čínského čchanového buddhismu.

Podle pozdějšího příběhu Bódhidharma během dlouhé meditace usnul. Rozhněval se na sebe natolik, že si odřízl oční víčka a odhodil je na zem. Na místě údajně vyrostly čajovníky a jejich listy pak pomáhaly mnichům zůstat během meditace vzhůru.

Jde samozřejmě o legendu, nikoli popis skutečného vzniku čajovníku. Je ale zajímavá tím, jak dobře zachycuje historické propojení čaje, buddhistických klášterů a dlouhých období meditace. Čaj obsahuje kofein, a tak měl pro mnichy i velmi praktický význam.

Za problematické naopak považuji často opakované tvrzení, že Bódhidharma „vynalezl kung-fu“. Historický vývoj čínských bojových umění je mnohem složitější a nelze jej spolehlivě připsat jediné osobě.

Lu Jü: muž, který napsal první velkou knihu o čaji

Pokud bych měl vybrat jednu skutečně zásadní historickou osobnost čínské čajové kultury, byl by to Lu Jü (733–804).

Vyrůstal v prostředí buddhistického kláštera a později se pohyboval mezi vzdělanci a literáty období dynastie Tchang. Čaj ho zaujal natolik, že mu věnoval dílo známé jako Čcha-ťing neboli Klasická kniha o čaji.

Je považována za nejstarší známé samostatné pojednání věnované čaji. Lu Jü v ní řešil například:

  • původ a pěstování čajovníku,
  • sklizeň a zpracování listů,
  • čajové náčiní,
  • výběr vody,
  • přípravu čaje,
  • oblasti produkce,
  • i kulturní význam pití čaje.

Čaj se díky podobným textům postupně posouval od běžného nápoje a užitkové rostliny k předmětu kultivované čajové kultury. Lu Jü získal v pozdější tradici označení „čajový mudrc“ či dokonce „bůh čaje“.

Cai Xiang: čajové soutěže dynastie Sung

Další významnou postavou byl úředník, kaligraf a znalec čaje Cai Xiang (1012–1067).

V polovině 11. století napsal dílo Cha Lu – Zápisky o čaji. Popisoval v něm nejen kvalitu čaje, ale také jeho přípravu a používané náčiní.

V období dynastie Sung se čaj připravoval velmi odlišně od dnešního běžného louhování listů. Zpracovaný čaj se drtil nebo mlel a následně šlehal s horkou vodou. Důležitá byla jemná a dlouho držící pěna.

Rozšířily se dokonce čajové soutěže – doucha, při kterých se porovnával vzhled, kvalita a způsob přípravy čaje. Světlá pěna dobře vynikala proti tmavým miskám, což ovlivnilo také tehdejší keramiku.

Fan Zhongyan: básník čajových soutěží

Čajové soutěže nezůstaly pouze praktickou záležitostí. Staly se součástí kultury vzdělaných vrstev a pronikly také do poezie.

Učenec a státník Fan Zhongyan (989–1052) napsal známou báseň věnovanou čajovým soutěžím z oblasti Jian'an. Je cenným dokladem toho, jak vysoké společenské postavení kvalitní čaj v době dynastie Sung získal.

Čaj tehdy nebyl pouze nápojem. Stal se prostředkem společenského setkávání, estetického hodnocení a kultivovaného soupeření.

Císař Huizong: panovník, který psal o čaji

Výjimečným znalcem byl také sungský císař Huizong (1082–1135), známý především jako mecenáš umění, kaligraf a malíř.

S jeho dvorem je spojeno dílo Da Guan Cha Lun, obvykle překládané jako Velké pojednání o čaji. Text z počátku 12. století se zabývá pěstováním, sklizní, výrobou, kvalitou, vodou, čajovými miskami i samotným šleháním čaje.

Právě díky podobným pramenům dnes poměrně dobře víme, jak vytříbená byla čajová kultura dynastie Sung.

Z dnešního pohledu je zajímavé, že tehdejší šlehaný práškový čaj připomíná v některých rysech pozdější japonskou čajovou tradici více než současný čínský způsob louhování celých listů.

Ču Jüan-čang: císař, který změnil podobu čínského čaje

Velký zlom přišel s nástupem dynastie Ming. Její zakladatel Ču Jüan-čang (1328–1398), známý jako císař Chung-wu, pocházel z velmi chudých poměrů a určitou dobu pobýval také v buddhistickém klášteře.

V roce 1391 je jeho jménu připisován významný příkaz týkající se tributního čaje: místo nákladně vyráběných lisovaných čajových koláčů měl císařský dvůr přijímat jednodušší sypaný čaj.

Často se uvádí, že právě tento dekret „vynalezl sypaný čaj“. Tak jednoduché to není. Sypaný čaj existoval již dříve a změna způsobu přípravy probíhala postupně. Rozhodnutí císařského dvora však dobře symbolizuje zásadní přechod od drceného a šlehaného čaje k louhování celých listů.

Tento vývoj později výrazně ovlivnil čínské čajové nádobí, vznik malých konviček i způsob, kterým dnes připravuji například čínské zelené čaje, černé čaje, oolongy nebo pu-erh.

Sen no Rikyū: osobnost, která změnila japonský čajový obřad

Vývoj čajové kultury se samozřejmě neodehrával pouze v Číně. Jednou z nejvýznamnějších postav japonské historie čaje je Sen no Rikyū (1522–1591).

Rikyū nepřinesl čaj do Japonska ani nevynalezl čajový obřad. Navázal na dlouhou tradici předchozích mistrů, ale zásadně ovlivnil podobu wabi-cha – střídmého stylu čajového setkání založeného na jednoduchosti, skromnosti a vědomém výběru každého předmětu.

Místo okázalého předvádění drahých čínských artefaktů zdůrazňoval krásu jednoduchých, někdy nepravidelných domácích předmětů a velmi skromného prostoru čajové místnosti.

Právě tento estetický směr měl zásadní vliv na podobu japonského chanoyu, jak jej známe dnes.

Japonská tradice zároveň zachovala přípravu jemně mletého čaje. Dnešní japonská Matcha se proto připravuje šleháním ve vodě, nikoli běžným louhováním listů.

Kateřina z Braganzy: královna, která pomohla udělat z čaje evropskou módu

Čaj se v Evropě začal výrazněji šířit v 17. století. S jeho vzestupem v Anglii je často spojována portugalská princezna Kateřina z Braganzy (1638–1705), která se roku 1662 provdala za anglického krále Karla II.

Někdy se píše, že právě ona „přivezla čaj do Anglie“. To není přesné. Čaj byl v Londýně znám a prodáván již před jejím příchodem a Samuel Pepys si například zapsal ochutnávku čaje už v roce 1660.

Kateřina však pocházela z portugalského prostředí, kde byl čaj mezi vyššími vrstvami známější, a sama jej pila. Na anglickém královském dvoře tak pomohla vytvořit z pití čaje módní společenskou záležitost.

Od luxusního nápoje nejbohatších vrstev pak vedla ještě dlouhá cesta k tomu, aby se čaj stal každodenní součástí britské kultury.

Celý příběh globálního rozšíření čaje popisuji také v článku Historie čajových cest a obchodu s čajem.

Kdo tedy čaj skutečně „vynalezl“?

Pravděpodobně nikdo, koho bychom dokázali jmenovat.

Používání čajovníku se vyvíjelo postupně během velmi dlouhého období. Z listů se mohl připravovat nápoj, ale v minulosti se také jedly, vařily nebo používaly jinými způsoby.

Šen-nung a Bódhidharma proto představují především krásné příběhy, kterými si pozdější generace vysvětlovaly původ čaje a jeho spojení s bdělostí či tradičním léčitelstvím.

Historické postavy jako Lu Jü, Cai Xiang, Huizong, Ču Jüan-čang nebo Sen no Rikyū už ale ovlivnily čajovou kulturu zcela konkrétně – svými knihami, rozhodnutími, estetickými názory nebo způsobem přípravy.

Čajová historie v kostce

Osobnost Období Význam pro čaj
Šen-nung legendární starověk Mytologický objevitel čaje
Bódhidharma 5.–6. století Legenda spojující čaj s meditací a bdělostí
Lu Jü 733–804 Autor nejstarší známé samostatné knihy o čaji
Cai Xiang 1012–1067 Autor Zápisků o čaji a znalec sungské přípravy
Fan Zhongyan 989–1052 Básník spojený s kulturou čajových soutěží
Císař Huizong 1082–1135 Významný znalec a autor či patron pojednání o čaji
Ču Jüan-čang 1328–1398 Reforma tributního čaje a symbol přechodu k sypanému čaji
Sen no Rikyū 1522–1591 Klíčová osobnost japonského wabi-cha
Kateřina z Braganzy 1638–1705 Pomohla zpopularizovat pití čaje u anglického dvora

Kam pokračovat za historií čaje?

Pokud vás zajímá, jak se čaj dostal z Číny do dalších částí světa, doporučuji pokračovat článkem Historie čajových cest a obchodu s čajem. Pro samotnou Čínu je vhodný také můj průvodce čínskými čaji a jejich historií.

A pokud chcete historii na chvíli vyměnit za samotný šálek, můžete vybírat mezi čistými zelenými čaji, černými čaji, bílými čaji nebo pu-erhy.

%s ...
%s
%image %title %code %s
%s