Historie rooibosu: jak se nápoj z Cederbergu dostal do celého světa

Rooibos dnes patří k nejznámějším nápojům pocházejícím z Jižní Afriky. Jeho domov je přitom překvapivě malý – oblast Cederberg a okolní části jihozápadní Afriky, kde roste keř Aspalathus linearis. Z místního „horského čaje“ se během 20. století stal produkt vyvážený do celého světa. Jak rooibos vznikl, kdo stál u jeho rozšíření a proč je dodnes tak pevně spojen právě s Jihoafrickou republikou?

Pokud rooibos ještě neznáte, můžete si nejprve prohlédnout moji nabídku sypaných čajů rooibos. Ještě zajímavější je ale příběh, který se za jeho červenohnědým nálevem skrývá.

Rooibos vlastně není čaj

Začněme jednou důležitou zvláštností. Přestože se běžně mluví o „čaji rooibos“ nebo „červeném čaji“, rooibos z botanického hlediska pravým čajem není.

Zelený, černý, bílý nebo polozelený čaj pochází z čajovníku Camellia sinensis. Rooibos se vyrábí z lístků a jemných větviček keře Aspalathus linearis, který patří do čeledi bobovitých.

Přesnější by tedy bylo označení bylinný nebo rostlinný nálev. Název „čaj rooibos“ je ale natolik rozšířený, že se běžně používá i v obchodech a čajovnách.

Více o podobných nápojích vysvětluji také v článku Rooibos, Honeybush a Maté: čaje, které nejsou čajem.

Odkud rooibos pochází?

Domovem rooibosu je Jihoafrická republika, především oblast Cederberg severně od Kapského Města a navazující části Kapska.

Právě zde se Aspalathus linearis přizpůsobil poměrně specifickým podmínkám: horkému a suchému létu, zimním srážkám a chudším kyselým písčitým půdám.

Rostlina je součástí unikátní jihoafrické vegetace označované jako fynbos.

Na rozdíl od čajovníku, který dnes najdeme od Číny a Japonska přes Indii až po Afriku a Jižní Ameriku, zůstává produkce rooibosu mimořádně pevně svázána s jeho původní oblastí.

Toto spojení je natolik významné, že označení Rooibos / Red Bush získalo v roce 2021 v Evropské unii chráněné označení původu (PDO).

Jak stará je historie rooibosu?

U historie rooibosu je dobré rozlišovat mezi tradičním používáním místní rostliny a moderní komerční výrobou.

Znalost rooibosu je spojována s původními obyvateli jižní Afriky, zejména s komunitami Khoi a San. Ti znali místní rostliny dlouho předtím, než se o rooibos začali zajímat evropští obchodníci a botanici.

U starších článků se někdy objevuje jednoduché tvrzení, že domorodí obyvatelé pili rooibos stejným způsobem jako dnes už po stovky či tisíce let. Historické prameny ale tak přesnou rekonstrukci neumožňují.

Přesnější je proto říci, že rooibos má hluboké kořeny v místních znalostech a tradicích oblasti, zatímco jeho moderní historie jako pěstované a obchodované plodiny začíná mnohem později.

Od divokého keře k horskému čaji

Rooibos se původně získával z divoce rostoucích keřů.

Sběrači vyráželi do krajiny a sklízeli tenké větvičky s jehličkovitými listy. Rostlinný materiál se následně nasekal nebo narušil a nechal zpracovat.

Tak vznikl základ postupu, který se používá dodnes.

U klasického červeného rooibosu jsou nasekané lístky a větvičky vystaveny oxidaci. Právě při ní se postupně mění jejich barva, vůně a chuť.

Čerstvě sklizený rooibos je zelený. Charakteristickou červenohnědou barvu získává až během zpracování.

Někdy se tento krok označuje jako „fermentace rooibosu“, přesnější je však hovořit o oxidaci, protože hlavní změny probíhají působením enzymů a kyslíku.

Výsledkem je nápoj s jemnou, přirozeně nasládlou chutí, kterou si můžete dobře poznat například na čistém Červeném rooibosu Super Grade.

Benjamin Ginsberg a začátek obchodu s rooibosem

Zlom v historii rooibosu přichází na počátku 20. století.

Za jednu z nejvýznamnějších osobností jeho obchodní historie je považován Benjamin Ginsberg, který začal kolem roku 1904 místní rooibos vykupovat a prodávat ve větším měřítku.

Ginsberg pocházel z rodiny spojené s obchodem s čajem a rozpoznal, že místní nápoj má zajímavý obchodní potenciál.

Rooibos tak postupně přestával být pouze regionálním produktem.

Z místního „horského čaje“ se stávala surovina, kterou bylo možné zpracovávat, balit a prodávat zákazníkům i mimo samotnou oblast Cederberg.

To ale odhalilo další problém.

Rooibos se nedal snadno pěstovat

Poptávku nebylo možné dlouhodobě uspokojovat pouze sběrem divoce rostoucích rostlin.

Pěstitelé proto potřebovali zjistit, jak rooibos spolehlivě rozmnožovat a pěstovat na plantážích.

To nebylo jednoduché.

Semena rooibosu jsou velmi malá a mají tvrdý obal. V přírodních podmínkách proto neklíčí tak snadno jako semena mnoha běžných zemědělských plodin.

Na konci 20. let 20. století se problémem začal intenzivně zabývat lékař a přírodovědec Pieter le Fras Nortier působící v oblasti Clanwilliam.

Jeho experimenty měly zásadní význam pro přechod rooibosu od sběru divokých rostlin k cílenému zemědělskému pěstování.

Mravenci a nepatrná semena rooibosu

K historii rooibosu patří i jeden neobvyklý příběh.

Najít dostatek drobných semen pro pokusy s pěstováním nebylo jednoduché. Místní lidé si však všimli, že semena rooibosu sbírají mravenci a odnášejí je do svých hnízd.

Pozorování přírody tak pomohlo pěstitelům získávat semena v množství, které už bylo použitelné pro další pokusy.

Dalším krokem bylo zjistit, jak překonat jejich tvrdý ochranný obal.

Mechanické narušení povrchu semen výrazně zlepšilo jejich klíčivost a umožnilo zakládat větší množství nových rostlin.

Ve 30. letech 20. století se tak začaly vytvářet základy moderního komerčního pěstování rooibosu.

Třicátá léta změnila rooibos navždy

Možnost rooibos spolehlivě rozmnožovat znamenala zásadní změnu.

Produkce už nemusela záviset pouze na tom, kolik divokých rostlin se podařilo najít a sklidit. Bylo možné zakládat plantáže, plánovat sklizeň a postupně výrobu rozšiřovat.

Rooibos se tak během několika desetiletí změnil z lokálně sbírané rostliny v důležitou zemědělskou plodinu.

Rozvíjely se také technologie zpracování, třídění a sušení a výsledný produkt získával stále jednotnější podobu.

Právě během 20. století se vytvořil rooibos tak, jak ho známe dnes.

Proč je rooibos červený?

Název rooibos pochází z afrikánštiny a znamená přibližně „červený keř“.

Samotná rostlina ale není červená.

Typická barva vzniká až při zpracování.

Po sklizni se větvičky a listy nasekají a naruší. Následuje oxidace, během které dochází k postupným chemickým změnám rostlinného materiálu.

Zelené lístky se mění na typickou rezavě červenou až červenohnědou barvu a současně se vytváří charakteristická vůně a chuť.

Poté se rooibos usuší a roztřídí.

Výsledkem je klasický červený rooibos, který po zalití vytváří červenohnědý až jantarový nálev.

Červený a zelený rooibos nejsou dvě různé rostliny

Možná jste se setkali také se zeleným rooibosem.

Nejde o jiný druh rostliny. Červený i zelený rooibos pocházejí z Aspalathus linearis.

Rozdíl je především ve zpracování.

U klasického rooibosu se po sklizni nechává proběhnout oxidace. U zeleného rooibosu se naopak tento proces co nejrychleji omezuje.

Výsledkem je světlejší nálev a odlišný chuťový profil. Zelený rooibos bývá lehčí, svěžejší a více bylinný, zatímco červený rooibos je zpravidla kulatější a přirozeně nasládlejší.

Pokud chcete rozdíl poznat přímo v šálku, doporučuji porovnat Červený rooibos Super Grade a Zelený rooibos Super Grade. Oba představují čistý rooibos bez aromat, takže rozdíl způsobený zpracováním vynikne mnohem lépe.

Rooibos se vydává do světa

Během druhé poloviny 20. století už rooibos dávno nebyl pouze místním jihoafrickým nápojem.

Rozšiřoval se export a postupně si nacházel zákazníky v Evropě, Asii i dalších částech světa.

Jeho výhodou je nejen specifická jemně nasládlá chuť, ale také skutečnost, že přirozeně neobsahuje kofein. I proto dnes rooibos najdeme mezi nejčastějšími alternativami ke klasickému čaji.

Pokud hledáte další podobné nápoje, můžete se podívat také na můj výběr čajů a nálevů bez kofeinu.

Vedle čistého rooibosu se postupně objevily také aromatizované varianty, směsi s ovocem a kořením nebo již zmíněný zelený rooibos.

Rooibos se dnes používá nejen k přípravě horkého nálevu. Lze jej připravovat studený, používat jako základ míchaných nápojů nebo kombinovat s mlékem.

Přesto zůstává jeho základ stejný: jihoafrický keř Aspalathus linearis.

Khoi a San v moderní historii rooibosu

K moderní historii rooibosu patří také otázka uznání původních tradičních znalostí.

V roce 2019 byla uzavřena dohoda mezi jihoafrickým rooibosovým průmyslem a komunitami Khoi a San týkající se sdílení přínosů z komerčního využívání tradičních znalostí spojených s rooibosem.

Jihoafrická vláda následně popsala systém, prostřednictvím kterého průmysl odvádí část hodnoty produkce do trustů zastupujících komunity Khoi a San.

Je to důležitá součást historie rooibosu.

Jeho příběh totiž nezačíná u evropských obchodníků ani na moderních plantážích, ale u místní krajiny a lidí, kteří její rostliny znali dávno před vznikem dnešního rooibosového průmyslu.

Rooibos získal chráněné označení původu

Význam rooibosu pro Jihoafrickou republiku potvrzuje ještě jeden důležitý milník.

V roce 2021 Evropská unie zaregistrovala označení Rooibos / Red Bush jako chráněné označení původu – PDO.

Tím se Rooibos zařadil mezi regionální produkty, u kterých je původ významnou součástí jejich identity.

Není tedy pouze názvem určitého typu rostlinného nálevu. Je pevně spojen s konkrétní jihoafrickou krajinou, ve které Aspalathus linearis přirozeně roste a po generace se zpracovává.

Je to poměrně výmluvné završení jeho cesty: z lokálně používané rostliny se stal produkt, jehož geografický původ je dnes chráněn i na mezinárodním trhu.

Jak rooibos chutná?

Chuť závisí na kvalitě suroviny i způsobu zpracování.

Klasický červený rooibos bývá:

• přirozeně nasládlý,

• jemný,

• lehce dřevitý až oříškový,

• téměř bez svíravosti,

• s kulatým a měkkým dozvukem.

Zelený rooibos má obvykle svěžejší, bylinnější a lehčí charakter.

Vedle čistých variant existuje celá řada směsí s ovocem, vanilkou, kořením nebo dalšími ingrediencemi. Pokud chcete poznat samotnou chuť rostliny, začal bych ale právě u neochuceného červeného rooibosu.

Jak správně připravit rooibos?

Rooibos patří k nápojům, které jsou při přípravě poměrně tolerantní.

Klasický červený rooibos lze zalít vodou o teplotě přibližně 95–100 °C a nechat louhovat zhruba 5–7 minut. Podle požadované intenzity může být doba i delší.

Drobné jehličkovité části rooibosu mohou procházet hrubšími sítky, proto se hodí jemnější čajové sítko nebo papírový filtr.

Podrobný postup, dávkování i několik způsobů servírování najdete v samostatném článku Jak připravit nápoj z rooibosu.

Historie rooibosu v několika důležitých datech

18. století – vznikají první evropské záznamy spojené s používáním místních rostlin v oblasti dnešního jihozápadu Jihoafrické republiky.

1904 – Benjamin Ginsberg začíná rooibos vykupovat a obchodovat s ním ve větším měřítku.

konec 20. a 30. léta 20. století – Pieter le Fras Nortier a místní pěstitelé hledají způsob, jak rooibos úspěšně rozmnožovat a pěstovat.

30. léta 20. století – postupně se rozvíjí komerční pěstování rooibosu.

druhá polovina 20. století – rooibos se stále výrazněji prosazuje mimo Jihoafrickou republiku.

2019 – vzniká průmyslová dohoda o sdílení přínosů s komunitami Khoi a San.

2021 – Rooibos / Red Bush získává v Evropské unii chráněné označení původu.

Od horského keře k symbolu Jižní Afriky

Historie rooibosu ukazuje, jak se z rostliny známé v jediné části světa může stát mezinárodně proslulý nápoj.

Není to však příběh jednoho objevitele.

Podílely se na něm tradiční znalosti místních komunit, sběrači divokých rostlin, obchodníci, pěstitelé i lidé, kteří hledali způsob, jak rooibos úspěšně rozmnožovat a zpracovávat.

Benjamin Ginsberg sehrál významnou roli v jeho komercializaci. Pieter le Fras Nortier pomohl položit základy pěstování. Khoi a San jsou dnes oficiálně zahrnuti do systému sdílení přínosů spojených s tradičními znalostmi rooibosu.

Nad celým příběhem ale zůstává Cederberg a okolní jihoafrická krajina.

Právě spojení rostliny, místa a způsobu zpracování dělá z rooibosu něco víc než jen další bylinný nálev.

Chcete-li ho poznat bez dalších příchutí, doporučuji začít u Červeného rooibosu Super Grade. Pro srovnání můžete ochutnat také Zelený rooibos Super Grade a sami poznat, jak velký rozdíl může vytvořit odlišný způsob zpracování.

Nejčastější otázky o rooibosu a jeho historii

Odkud pochází rooibos?

Rooibos pochází z Jihoafrické republiky a je úzce spojen především s oblastí Cederberg a okolními částmi Kapska.

Z jaké rostliny se rooibos vyrábí?

Rooibos se vyrábí z keře Aspalathus linearis. Nejde o čajovník Camellia sinensis, a proto rooibos botanicky není pravým čajem.

Kdo objevil rooibos?

Rooibos nemá jednoho objevitele. Znalost rostliny souvisí s tradičními znalostmi původních komunit jižní Afriky. Benjamin Ginsberg později sehrál významnou roli v jeho obchodním rozšíření a Pieter le Fras Nortier v rozvoji pěstování.

Proč je rooibos červený?

Čerstvá rostlina je zelená. Typickou červenohnědou barvu získává klasický rooibos až během oxidace po sklizni.

Jaký je rozdíl mezi červeným a zeleným rooibosem?

Oba pocházejí ze stejné rostliny. U červeného rooibosu probíhá výraznější oxidace, zatímco u zeleného rooibosu se oxidace omezuje. Proto mají rozdílnou barvu i chuť.

Obsahuje rooibos kofein?

Ne. Rooibos přirozeně neobsahuje kofein, protože nepochází z čajovníku. Pokud kofein omezujete, můžete se podívat také na další čaje a nálevy bez kofeinu.

Kdy se začal rooibos komerčně prodávat?

Za významný mezník obchodní historie se obvykle považuje začátek 20. století, zejména období kolem roku 1904, kdy se jeho prodejem začal ve větším měřítku zabývat Benjamin Ginsberg.

Je název Rooibos nějak chráněný?

Ano. Od roku 2021 je Rooibos / Red Bush v Evropské unii registrován jako chráněné označení původu (PDO).