Nejlepší zelené čaje pro začátečníky: průvodce chutěmi a přípravou

14. 03. 2025

Zelený čaj patří k nejoblíbenějším nápojům na světě a jeho popíjení provází tisíciletá tradice. Není to žádná zvláštní bylina, ale čaj z lístků stejné rostliny Camellia sinensis jako čaj černý či oolong – rozdíl je v úpravě lístků. U zeleného čaje se po sklizni lístky rychle zahřejí (např. napařením nebo opražením), čímž se zastaví oxidace a lístky zůstanou zelené. Díky tomu si zelené čaje uchovávají svěží chuťové tóny a řadu prospěšných látek. V dnešní době existuje nepřeberné množství zelených čajů z různých koutů světa – od Číny a Japonska přes Koreu až po Indii či Vietnam. Pro začátečníka může být těžké se v té záplavě vyznat a vybrat si ten pravý. V tomto článku vás proto seznámíme s nejlepšími druhy zeleného čaje z různých zemí, jejich chutěmi a poradíme, jaké zvolit podle vašich preferencí. Také si povíme, jak zelený čaj správně připravit, na co dát pozor při výběru sypaného čaje a přidáme několik zajímavostí, které vás možná překvapí.

Zelené čaje z Číny – kolébky čajové kultury

Čína je historickým rodištěm čaje a nabízí obrovskou paletu zelených čajů. Pro začátečníky jsou výtečné zejména klasické čínské druhy s jemnou, vyváženou chutí. Jednou z nejlepších voleb je Longjing známý také jako Dračí studna. Tento slavný čaj pochází z provincie Zhejiang a patří k nejoblíbenějším v Číně. Má ploché zelené lístky, které se při zpracování opražují na pánvi. Nálev Longjingu je žlutozelený, vůně i chuť jsou velmi jemné, s tóny pražených oříšků či kaštanů a sladkým dozvukem. Kvalitní Longjing není téměř vůbec hořký – vyznačuje se svěží ovocnou chutí s minimální nahořklostí. I proto se traduje, že tento prémiový čaj bývá servírován na čínských státních recepcích. Právě vyvážená, mírně nasládlá chuť Longjingu z něj dělá skvělý startovací zelený čaj.

Dalším vhodným čajem z Číny je Biluochun (Zelené spirálky jara), pocházející z provincie Jiangsu. Lístky jsou stočené do drobných spirálek připomínajících šnečí ulity. Biluochun nabízí delikátní květinovou až ovocnou vůni a lahodně sladkou chuť. Je velmi jemný a ocení ho ti, kdo hledají lehčí, aromatický čaj. Podobně Yunnan Green (zelený čaj z čínské provincie Yunnan) je znám svou univerzálností – lze ho pít kdykoliv a nikdy se neomrzí. Má lehce nasládlou, decentně travnatou chuť, takže potěší pijáky, kteří chtějí něco jemného a ne příliš hořkého.

Za zmínku stojí také Gunpowder (Perlový čaj), tradiční čínský zelený čaj svinutý do malých kuliček připomínajících střelný prach. Gunpowder dává výraznější nálev charakteristický kouřovým aroma a lehkou trpkostí. Díky těmto robustnějším tónům si ho mnoho lidí oblíbí – často se například používá pro přípravu marockého mátového čaje s mátou a cukrem. Pro úplné začátečníky může být gunpowder zpočátku trochu hořký, ale v kombinaci s mátou či medem je velmi příjemný. Pokud však preferujete jemnější chutě, sáhněte raději po Longjingu či jiném výše zmíněném čaji, a Gunpowder ochutnejte později, až si na výraznější chuť zvyknete.

Kromě těchto patří mezi slavné čínské zelené čaje ještě třeba Mao Feng, Lu Mu Dan (Zelená pivoňka) a mnoho dalších. Pro první seznámení však určitě nic nezkazíte výběrem některého z výše uvedených – čínské zelené čaje nabízejí sladké, oříškové i travnaté chutě v různých poměrech a představují tak skvělý úvod do světa zeleného čaje.

Zelené čaje z Japonska – svěžest a umami

Japonsko si vytvořilo svou jedinečnou čajovou kulturu a styl zeleného čaje. Japonské zelené čaje se zpravidla zpracovávají napařováním lístků (na rozdíl od čínského pražení), což jim propůjčuje typickou svěží travnatou, až mořskou (umami) chuť. Nejpěstovanějším a také nejoblíbenějším japonským čajem je Sencha. Sencha se pije denně v milionech domácností a často se doporučuje i začátečníkům. Odborníci ji označují za nejlepší a nejznámější zelený čaj – má velmi jemnou a svěží chuť, i když vůně je výrazně travnatá. Kvalitní sencha mívá také příjemné nasládlé tóny a vyváženou osvěžující chuť bez výrazné hořkosti. Právě vyváženost je důvod, proč je sencha ideální start – není ani příliš silná, ani příliš fádní. Lze ji pít čistou, bez cukru či citrónu, a vychutnáte si čistou esenci zeleného čaje. Navíc se hodí i k přípravě ledového čaje, protože dobře snáší louhování za studena.

Dalším vynikajícím japonským čajem je Bancha. Bancha se vyrábí z větších lístků pozdější sklizně a v Japonsku je populární jako každodenní nápoj, často se podává k jídlu. Její nálev má žlutozelenou barvu a chuť je lehce travnatá s tóny citrusů, celkově svěží a nenáročná. Výhodou banchy je i nižší obsah kofeinu – můžete si ji tedy vychutnat i odpoledne nebo navečer. Pokud jste v oblasti zelených čajů úplný nováček, bancha představuje výborný startovací bod právě pro svou jemnost a universální charakter.

Zmínit musíme také Genmaicha, což je unikátní japonský čaj vzniklý smícháním zeleného čaje (často senchi nebo banchy) s opraženou rýží. Díky přidané rýži má genmaicha lahodnou oříškově nasládlou až „praženou“ chuť připomínající popcorn, která je mimořádně přátelská k začátečníkům. Mnoha lidem zachutná na první doušek, zejména těm, kdo normálně čaj nesladí – pražené rýžové tóny působí sladce i bez cukru. Genmaicha má zároveň nižší kofein (část kofeinu „naředí“ přítomnost rýže), takže je to skvělý čaj na odpolední relaxaci pro ty, kdo chtějí něco jemného.

Pro milovníky velmi jemných a hřejivých chutí je tu Hójicha – zvláštní japonský čaj, který vzniká pražením zeleného čaje (obvykle banchy). Pražením získá lístky hnědý odstín a nálev má karamelově praženou vůni, chuť je velmi hladká, s tóny sladu, pražených oříšků či karamelu a takřka bez hořkosti. Hójicha obsahuje jen minimum kofeinu (většina se zničí pražením), takže se v Japonsku pije i večer nebo se podává dětem. Pro začátečníka, který třeba nemá rád „zelenou“ travnatou chuť, může být hójicha úžasným překvapením – chuťově blíže k pražené kávě nebo cikorce, ale stále jde o zelený čaj.

A konečně nemůžeme opomenout Matcha, i když ta se od ostatních liší formou. Jde o japonský mletý zelený čaj – jasně zelený pudrový prášek, který se tradičně používá v čajovém obřadu. Nálev z matchy (rozšlehané ve vodě) je sytě zelený, chuť velmi intenzivní, umami výrazné a nasládlé, s jistou trpkostí. Matcha obsahuje vysoký obsah kofeinu a antioxidantů, takže působí povzbudivě. Pro začátečníka může být čistá matcha náročná na přípravu i chuť, ale v dnešní době je populární například matcha latte (matcha s mlékem) nebo různé dezerty s matchou, které mohou být vstupní branou k této lahůdce. Pokud vás matcha láká, určitě ji zkuste – ale počítejte s tím, že je odlišná od běžného popíjení sypaného čaje. Pro běžné seznámení se zeleným čajem spíše začněte šálkem senchy či banchy a k matcha se propracujte, až budete chtít zkusit něco nového.

Japonské zelené čaje vynikají svěžími chutěmi, často s bohatým umami (jemnou slanou „pátou chutí“) a vůní připomínající čerstvě posečenou trávu či mořské řasy. Jsou skvělé pro ty, kdo hledají čistou a osvěžující chuť. Sencha a bancha jsou snadno dostupné a vhodné pro každodenní popíjení, genmaicha a hójicha nabídnou něco netradičního a lahodného.

Další země a jejich zelené čaje

Korea – jemná sladkost a svěží tóny

Čaj se do Koreje dostal historicky z Číny, ale Korejci si vypěstovali vlastní čajovou kulturu. Korejské zelené čaje (zvané nokcha) bývají často přirovnávány k mixu čínského a japonského stylu. Zpracovávají se někdy napařováním, jindy pražením, často kombinací obojího. Výsledkem jsou čaje, které mají lehké, svěží a nasládlé chuťové spektrum. Oproti japonským nebývají tak „mořské“ a oproti čínským mívají jemnější tělo. Pokud hledáte zelený čaj s velmi jemnou, sladce travnatou chutí, mohl by vám korejský zachutnat. Například čaje z oblasti Hadong (považované za kolébku korejského čaje) jsou známé jemnou nasládlostí a čerstvými travnatými tóny. V Koreji se navíc klade důraz na harmonický, meditativní způsob přípravy čaje – možná jste viděli korejské keramické konvičky a klidný obřad dado. Pro začátečníka může být korejský čaj příjemným překvapením, ačkoli u nás nejsou tak běžně k dostání jako čaje z Číny či Japonska. Pokud ale narazíte na názvy jako Sejak (z prvních jarních lístků) nebo Jeoncha (klasický zelený čaj, často z ostrova Jeju), rozhodně stojí za ochutnání. Potěší ty, kdo preferují lehčí a méně natrpklé čaje.

Indie – Darjeeling v zelené podobě

Když se řekne indický čaj, většina lidí si vybaví silný černý Assam nebo aromatický Darjeeling. Indie je skutečně primárně producentem černých čajů, ale vyrábí se tu i zelené čaje, často ze stejných zahrad, kde vznikají slavné černé second-flush Darjeelingy. Zelený Darjeeling existuje a pro milovníky jemných květinových chutí je to skvělá volba. Má světle žlutý nálev s jiskrnými odlesky a osvěžující chutí s květinovými až muškátovými tóny, v dochuti často lehce nasládlý. Představte si něco z elegance Darjeelingu, ale bez svíravosti taninů z oxidace – taková je jeho zelená varianta. Indický zelený čaj bývá jen mírně natrpklý a hodí se výborně i k přípravě iced tea (ledového čaje) s citronem, protože má dostatečně plnou chuť. Pokud tedy chcete ochutnat zelený čaj z Indie, sáhněte právě po Darjeeling Green. Některé zahrady (např. Makaibari, Ambootia aj.) produkují krásné zelené čaje v organické kvalitě. U nás je sice seženete spíše ve specializovaných obchodech, ale vyplatí se to – nabízí trochu jiný chuťový profil než asijské pevninské zelené čaje. Z Indie také pochází styl Kashmiri Kahwa, což je směs zeleného čaje s kořením a mandlemi, tradičně podávaná v Kašmíru; to už je ale spíše exotická zajímavost.

Vietnam – silná chuť a květinové vůně

Vietnam je překvapivě jedním z velkých producentů čaje a zelený čaj je v místní kultuře velmi rozšířený. Vietnamské zelené čaje (často označované jako Che Xanh) jsou někdy podceňované, ale mohou nabídnout výrazné zážitky. Typický vietnamský zelený čaj z provincie Thai Nguyen má sytě žlutozelený nálev a plnou, zemitější chuť. Při správné přípravě (ne příliš horkou vodou) se v něm rozvinou tóny čerstvé trávy, opražených oříšků a lehce kouřové akcenty. Umí být ovšem i hořký, pokud se přelouhuje – Vietnamci mají rádi čaj silný. Pro začátečníka takový robustní profil nemusí být nejlepší úvod, ale pokud někdo preferuje intenzivnější čaje s lehkou kouřovostí, vietnamský zelený by ho mohl oslovit.

Z Vietnamu také pochází vyhlášené Jasmínové čaje a unikát zvaný Lotusový čaj (Tra Sen). Jde o zelený čaj, který je během výroby aromatizován květy jasmínu či posvátného lotosu. Výsledkem je neuvěřitelně voňavý nápoj – jasmínový zelený čaj patří vůbec k nejvoňavějším čajům, květová vůně dokonale doplňuje jemnou chuť zeleného čaje. Pro začátečníky je jasmínový čaj skvělý tip: díky sladké vůni mnohdy zachutná i lidem, kteří jinak čaj nepijí. Jasmínový čaj je vlastně klasická čínská zelená sencha či gunpowder provoněná kvítky jasmínu, Vietnam ale také vyrábí vlastní varianty. Lotusový čaj je podobný koncept – zelený čaj se navoní lístky lotosového květu – ten je však vzácnější a ceněný pro svou exotickou, nasládlou vůni. Tyto aromatizované zelené čaje jsou výborným „mostem“ pro začátečníka, který se bojí čistě travnaté chuti. Šálek jasmínového čaje nabízí sladce květinový zážitek a přitom pijete pravý zelený čaj se všemi jeho benefity.

Tchaj-wan – zelené čaje jako rarita

Tchaj-wan (Taiwan) se v čajovém světě proslavil především svými vynikajícími oolongy (polozelenými čaji). Zelený čaj se tam vyrábí v menším množství, ale stojí za pozornost. Nejznámější tchajwanský zelený čaj je Biluochun z oblasti Sanxia u Nové Taipei. Původně byl tento kultivar dovezen z pevninské Číny, ale na Tchaj-wanu získal specifický charakter. Tchajwanský Biluochun má tenké, zakroucené lístky a je ceněn pro výjimečně sladkou, téměř negrassovou chuť. Oproti čínským zeleným čajům v něm prakticky není travnatost – aroma připomíná spíše velmi sladký oolong. To zní lákavě zejména pro ty, kdo vyhledávají čaje s dominující sladkostí a jemností. Tchaj-wan také produkuje menší množství čaje typu Longjing (dračí studna) ve své oblasti Three Gorges, ovšem tyto produkce jsou limitované a většinou míří do Japonska. Zajímavostí je Bachuan – zelený čaj ovoněný jasmínem, považovaný někdy za tchajwanskou specialitu mezi zelenými čaji. Celkově lze říct, že tchajwanské zelené čaje jsou spíše raritní lahůdkou pro fajnšmekry. Pokud se k nim dostanete, získáte další rozměr chutí – často velmi hladké, nasládlé a aromatické nálevy. Pro začátečníka ale není nutné se za každou cenu shánět po tchajwanských čajích; bohatě si vystačíte s čaji z Číny či Japonska. Nicméně vědomí, že i na Tchaj-wanu existují skvělé zelené čaje (byť v menšině), patří k objevování čajového světa.

Chuťové profily a tipy pro výběr podle preferencí

Každý z nás má jiné chutě, a to, co jednomu chutná, může jinému připadat nevýrazné či příliš hořké. Naštěstí zelené čaje nabízejí velmi rozmanité chuťové spektrum – od sladkého až po trpké, od oříškově praženého až po svěže travnaté. Pokud si nejste jisti, jaký čaj vybrat, zkuste se řídit svými chuťovými preferencemi:

Máte rádi nasládé a jemné chutě? Začněte čajem, který má přirozeně sladké tóny a nízkou hořkost. Skvělou volbou je čínský Longjing (Dračí studna), který je jemně nasládlý a vyvážený. Také japonská Sencha vysoké kvality mívá sladké podtóny a kulatou chuť. Pokud preferujete vyloženě sladké aroma, zkuste Jasmínový zelený čaj, jehož květinová vůně dává pocit sladkosti. A v neposlední řadě Genmaicha díky pražené rýži chutná po oříšcích a karamelu, což vnímáme jako sladkost.
Láká vás svěží „zelená“ chuť, tráva a květiny? Pak oceníte čaje s výrazným travnatým, květinovým profilem. Tady kralují japonské čaje – Sencha nabízí svěží travnaté aroma a lehkost, Bancha má tóny trávy a citrusu, které osvěží. Z čínských zkuste Biluochun s květinově-ovocnou vůní, nebo čerstvý zelený Darjeeling, který má květinové až muškátové tóny podobné bílému vínu. Tyto čaje potěší každého, kdo miluje vůni jarní zahrady a posečené trávy v šálku.
Chcete výraznější chuť s trochou trpkosti a kouřových tónů? Pro ty, kdo se nebojí lehké hořkosti a mají rádi robustnější nálev, je tu čínský Gunpowder – jeho chuť je výrazná, mírně trpká a s kouřovým nádechem. Podobně vietnamské zelené čaje nebo některé silnější Yunnan Green mohou nabídnout hlubší, zemitou chuť s minimem sladkosti. Tyto čaje jsou výborné i s trochou medu nebo připravené jako ledový čaj s mátou. Pokud přecházíte od černého čaje a nechcete nic příliš lehkého, mohou vám tyto výraznější zelené čaje vyhovovat.
Líbí se vám pražené či „opalované“ chutě, připomínající kávu nebo kakao? Zelený čaj umí překvapit i těmito tóny. Nejlepší volbou je japonská Hójicha, která díky pražení nabízí opravdu netradiční chuť pražených ořechů, sladu a karamelu – je to velmi hladký čaj, často chutná i lidem, kteří jinak zelený čaj nemusí. Lehce pražený nádech mívá i kvalitní čínský Longjing (díky pánvičkování získává onen kaštanový podtón). A zajímavou volbou je také Marocký mátový čaj (směs zeleného Gunpowderu s mátou Nana) – máta přidá mentolovou svěžest, ale základ je lehce kouřově pražený čaj, což dává dohromady příjemnou, orientálně laděnou chuť.
Hledáte bohatou umami chuť a něco neobvyklého? Pokud vás zajímá slavné umami, tedy lahodná slaná chuť typická pro japonské čaje, můžete v budoucnu zkusit špičkové japonské čaje jako Gyokuro. Gyokuro je stíněný čaj, velmi sladký, hustý a s extrémně silným umami, bez trpkosti. Je to však dražší čaj a vyžaduje pečlivou přípravu (nižší teplotu vody, delší louhování). Pro začátek tedy stačí vědět, že takový čaj existuje. Pokud byste chtěli něco jednoduššího s umami chutí, zkuste matchu – třeba v podobě latté, kde se umami propojí s mléčnou chutí.

Samozřejmě každému může chutnat něco jiného a doporučujeme experimentovat. Klidně vyzkoušejte více druhů – ideálně si kupte od každého jen malé množství nebo sadu vzorků. Mnohé obchody nabízejí degustační balíčky zelených čajů právě pro začátečníky. Tak zjistíte, co vám sedí, aniž byste utratili balík za velké balení čaje, který by vám pak třeba nechutnal. Navíc ochutnáváním objevíte různé chuťové profily a postupně si rozvinete vlastní čajové preference.

Jak správně připravit zelený čaj

I ten nejlepší čaj se dá špatnou přípravou zkazit. Naštěstí příprava zeleného čaje není složitá – stačí dodržet pár zásad a odmění vás lahodným šálkem. Tady je jednoduchý postup pro začátečníky:

Množství čaje: Obvykle se doporučuje 1–2 čajové lžičky (cca 4–5 gramů) sypaného čaje na 250 ml vody. Pokud nemáte váhu, jedna zarovnaná lžička bývá asi 2 gramy u lehkých lístků (sencha) a 3–4 gramy u hutnějších (gunpowder). Pro začátek lze dát 1 lžičku na 200 ml a případně příště upravit podle chuti. Více čaje = silnější (a potenciálně hořčí) nálev.
Teplota vody: Nikdy nezalévejte zelený čaj vařící vodou (100 °C)! Příliš vysoká teplota spálí lístky a nálev bude hořký a svíravý. Ideální je voda o teplotě 70–80 °C. To je voda zhruba 1–2 minuty po převaření, nebo můžete použít konvici s termostatem. Některé velmi jemné čaje (např. Gyokuro) vyžadují ještě nižší teplotu kolem 60 °C, ale pro běžné kvalitní zelené čaje držte 75–80 °C. Tím zachováte nejen chuť, ale i účinné látky (příliš horká voda může ničit vitamíny a antioxidanty).
Doba louhování: Zelený čaj se louhuje poměrně krátce, průměrně 2 minuty. Konkrétní čas záleží na druhu – japonské čaje (sencha) často jen 1,5–2 min, čínské (Longjing) 2–3 min, silné typy jako gunpowder klidně 3 minuty. Obecně platí, že kratší louhování dává lehčí chuť a méně hořkosti, delší louhování zvýrazní chuť a kofein, ale může uvolnit hořké třísloviny. Řiďte se doporučením na obalu konkrétního čaje (často bývá uvedeno rozmezí, např. 2–3 minuty). A pozor – zelený čaj nelouhujte příliš dlouho, 5 minut už by většina zhořkla. Raději udělejte více nálevů.
Vícenásobné nálevy: Kvalitní sypaný zelený čaj můžete zpravidla zalejt opakovaně – klidně 2–3×, někdy až 5×. První nálev bývá nejvýraznější a obsahuje nejvíc kofeinu, druhý a třetí jsou jemnější, ale mohou odhalit nové chuťové nuance. Obecně se traduje, že druhý nálev je nejlahodnější. Pro každý další nálev použijte stejně horkou vodu a prodlužte o 30 sekund až 1 minutu dobu louhování (protože lístky jsou už „rozevřené“ a část chutí vydaly v předchozím nálevu). Nezapomeňte ale nenechávat lístky ve zbylé vodě příliš dlouho mezi nálevy – slijte úplně všechny zbytky tekutiny, jinak budou lístky pokračovat v louhování a čaj by pak mohl zhořknout.
Nádobí a postup: Na zelený čaj nepotřebujete speciální vybavení, ale hodí se konvička s jemným sítkem nebo čajová filiženka s infuserem. Předehřejte konvičku i šálky trochou horké vody (vylijte ji, než dáte čaj), čajové lístky vsypte do konvičky nebo sítka a zalijte vodou správné teploty. Konvičku při louhování přikryjte (pokličkou či alespoň talířkem na hrnek), aby teplo neutíkalo a lístky se pěkně vyloužily. Po uplynutí doby nálev slijte – nenechávejte lístky ve vodě. Nálev hned podávejte a vychutnejte. Pokud připravujete čaj pro více lidí, můžete použít i čínskou metodu Gong Fu – tedy více nálevů v malé konvičce, které rozdělíte do malých mističek. Pro začátek ale bohatě postačí evropský styl: konvička ~0,5 l, do ní 5 gramů čaje, louhovat 2 minuty a scedit.

Dodržováním těchto zásad docílíte toho, že čaj nebude zbytečně hořký nebo slabý. Mnoho lidí, kteří tvrdili, že „zelený čaj je fuj, chutná jako tráva“, ho prostě jen špatně připravovalo – často zalili pytlík zeleného čaje vařící vodou a nechali louhovat 5 minut. Není divu, že výsledek byl hořký! Když však použijete správnou teplotu a čas, odměnou vám bude jemná a lahodná chuť, která vás možná příjemně překvapí.

Tip: Pokud se vám zdá čaj i při dodržení zásad moc slabý, dejte příště o trochu více lístků nebo o půl minuty prodlužte čas. Naopak, je-li příliš hořký nebo svíravý, zkuste ubrat lístků nebo zkrátit louhování. Brzy najdete ideální nastavení dle své chuti.

Na co si dát pozor při výběru sypaného zeleného čaje

Výběr kvalitního čaje je polovina úspěchu. U sypaných čajů máte tu výhodu, že si můžete prohlédnout a přivonět k samotným lístkům. Co tedy sledovat a jak poznat kvalitní zelený čaj?

Vzhled lístků: Kvalitní zelený čaj poznáte na pohled – lístky by měly být celistvé (nelámané), přiměřeně svinuté nebo tvarované, neměly by obsahovat mnoho drti a větviček. Barva dobrého zeleného čaje bývá sytě zelená až tmavozelená (může být i do stříbrna u tipsů, nebo namodrale zelená u některých japonských čajů). Vyvarujte se čajů, které jsou vybledlé, žlutohnědé nebo šedé – to může značit stáří či špatné skladování. Také přílišné množství žlutých lístků (staré listy) nebo větviček snižuje kvalitu nápoje. Zkrátka hledáme lístky pěkné, nepoškozené a čisté.
Vůně suchého listu: Pokud je to možné, přivoňte k suchému čaji. Měl by mít příjemnou vůni – ať už travnatě svěží, květinovou, nebo oříškovou, rozhodně by neměl páchnout zatuchle, kouřově (pokud to není specifický uzený čaj) či jinak nepříjemně. Čich vám hodně napoví. Čerstvý zelený čaj voní výrazněji; když skoro nic necítíte, může jít o starší kousky.
Datum a sezóna sklizně: U špičkových čajů bývá uveden rok a sezóna sklizně (např. jaro 2023). Zelený čaj je nejlepší pít co nejčerstvější, ideálně do roka od sklizně. Starší čaje (2–3 roky) už ztrácejí aroma i chuť. Ptejte se proto v obchodě, jak starý je prodávaný čaj. Nejlepší jsou jarní sklizně (first flush), zvláště u japonských čajů (Ichibancha) a některých čínských (přímo se označují Ming Qian – sklizeň před jarním festivalem). Pro běžné pití ale stačí vědět, že čím čerstvější, tím lepší.
Balení a skladování u prodejce: Dejte přednost obchodům, které skladují čaj správně – v neprodyšných obalech, mimo světlo a vlhko. Ideální je nákup v specializované čajovně či e-shopu. Supermarketové sypané čaje mohou být kvalitní, ale často už mají něco za sebou (dlouhou cestu i sklad), navíc přes průhledné sáčky v regálu na světle čaj trpí. Kvalitní prodejce vám rád poradí s výběrem. Nebojte se ptát – dobrý čaj je jako víno, je v pořádku chtít vědět co kupujete.
Sáček vs. sypaný: V obchodě možná uvidíte i čaj v pyramidkách nebo sáčcích. Některé prémiové značky dávají kvalitní lístky i do sáčků, ale obecně platí, že sypaný čaj poskytuje lepší chuťový zážitek. Ve volných lístcích je více místa, aby se rozvinuly při louhování, což vede k plnější chuti. Čajové sáčky často obsahují drť a prach z čaje, který se louhuje rychleji a bývá hořký. Pokud to tedy s čajem myslíte vážněji, investujte do sypaného čaje – rozdíl poznáte.
Cena vs. kvalita: U čaje obecně do jisté míry platí, že cena odráží kvalitu. Extrémně levný „zelený čaj“ (např. půl kila za stovku) bude pravděpodobně velmi nízké jakosti – staré lístky, hodně stonků, slabá chuť. Naopak nejdražší čaje (ruční sběry prvních lístků z raritních kultivarů) ocení spíše znalci a peněženku by začátečníkovi provětraly zbytečně. Vyberte zlatou střední cestu: čaj, který nestojí ani pár korun, ani tisíce. Za zhruba 100–200 Kč můžete pořídit 50 g výborného čínského nebo japonského čaje, který už poskytne skvělý zážitek a kvalitativně bude o mnoho výš než běžné sáčkové čaje.
Skladování doma: Když už si čaj přinesete domů, chraňte ho před znehodnocením. Správné skladování je klíčové pro udržení aroma a chuti. Čaj uchovávejte v dobře uzavřené nádobě, mimo dosah vzduchu, světla, vlhka, tepla a cizích pachů. Ideální je neprůhledná dóza (plechová, keramická) s těsným víčkem. Pokud máte větší množství, můžete část (na brzkou spotřebu) nechat po ruce a zbytek skladovat třeba v zipovém sáčku v mrazničce či lednici – nízká teplota zpomaluje degradaci, ale čaj musí být vzduchotěsně zabalen. Každopádně ho nedávejte nad sporák, do vlhké spíže ani vedle koření – suché lístky snadno absorbují vlhkost i pachy. Správně uskladněný zelený čaj si udrží svou kvalitu několik měsíců až rok.
Pozor na aromatické čaje: Pokud máte více druhů čajů, skladujte aromatizované odděleně od čistých. Např. jasmínový nebo Earl Grey (s bergamotem) by při společném skladování snadno „provoněl“ i ostatní čaje kolem. Každý druh proto raději v samostatné nádobce.

Když dodržíte tyto zásady, odmění se vám váš čaj plnou chutí při každém zalití. Není nad to otevřít dózu a ucítit svěží vůni zelených lístků, jako by byly právě natrhané – to je známka, že jste vybrali a uchovali svůj čaj správně.

Zajímavosti o zeleném čaji

Na závěr ještě několik zajímavých faktů a souvislostí, které by vás jako začátečníka mohly zaujmout:

Legenda o objevu čaje: Podle čínské legendy objevil blahodárné účinky čaje císař Šen-nung už kolem roku 2737 př. n. l., když mu do misky s horkou vodou náhodou spadlo pár lístků z čajovníku. Nápoj ho osvěžil a zahnal únavu – a tak údajně vznikl první šálek čaje. Ať už je to pravda nebo ne, Číňané pijí čaj tisíce let a zelený čaj byl původně ceněn jako lék.
Zelený vs. černý čaj – kofein a účinky: Zelený čaj obsahuje tejn (kofein) podobně jako čaj černý, ale obvykle o něco méně. Šálek zeleného čaje (cca 200 ml) má kolem 30 mg kofeinu, zatímco káva obdobného objemu třeba 80–100 mg. Zelený čaj tedy povzbuzuje jemněji a díky přítomnosti aminokyseliny L-theaninu navozuje bdělou pohodu – energii, ale bez nervozity. Mnoho lidí ho pije jako zdravější alternativu kávy. Pozor ale na silné japonské čaje (matcha, Gyokuro), ty mají kofeinu víc. Odborníci doporučují pít nanejvýš 4 šálky zeleného čaje denně (cca 1 litr), jinak se může dostavit nespavost či žaludeční nevolnost. V rozumné míře má ale zelený čaj řadu prospěšných účinků – obsahuje antioxidanty (katechiny jako EGCG), které pomáhají proti stárnutí buněk a podporují imunitu. Také se uvádí, že podporuje metabolismus a spalování tuků, proto je často doporučován při hubnutí. Ne nadarmo se zelenému čaji přezdívá „nápoj zdraví“.
Čajové rituály: Zelený čaj se stal středobodem několika slavných kulturních obřadů. Nejznámější je asi japonský čajový obřad čanoju, při němž se připravuje a podává šlehaná matcha v naprostém soustředění a podle přesných estetických zásad – cílem je dosažení harmonie a klidu. V Číně se zase rozvinul obřad Gongfu Cha, kde se malé konvičky a miniaturní šálky používají k opakovanému zalévání zejména oolongů a zelených čajů, aby se vyextrahovala nejlepší chuť. V Koreji má čajový obřad dado filozofii zenové prostoty a souladu. I když vy sami si asi doma čajový obřad dělat nebudete, je fascinující vědět, jakou úctu a péči různé kultury přípravě čaje věnují – může vás to inspirovat zpomalit a vychutnat si svůj šálek s větší pozorností.
Nejdražší zelené čaje světa: Možná vás překvapí, že existují zelené čaje, které stojí celé jmění. Například japonský Gyokuro z prvních jarních lístků stíněných čajovníků může stát i přes 10 000 Kč za kilogram. Čínské vzácné čaje jako Bílá opice nebo speciální sběry Longjingu určené pro vládní hostiny se prodávají v maličkých baleních za stovky dolarů. Tyto čaje jsou často ručně sbírané jen pár dní v roce, mnohdy z historických keřů. Pro běžné pití samozřejmě nejsou určené, ale patří k zajímavostem – podobně jako u vína existují vintage lahůdky. Pro začátečníka je však nejlepší investicí spíše čas strávený ochutnáváním různých dostupných čajů než utrácení za rekordně drahé rarity.
Čajová terminologie a třídy: Setkáte se s tím, že některé čaje mají za názvem označení jako „chátrající list“ nebo „OP, FOP, TGFOP“ u Darjeelingu, či japonské čaje mají označení „cha“ (čaj), „sencha“, „matcha“ atd. Nemusíte se tím zpočátku trápit – často jde o označení třídy lístků (např. TGFOP – Tippy Golden Flowery Orange Pekoe – znamená výběrové celé lístky s tipsy). U zeleného čaje tolik těchto zkratek neužijete, spíše se naučíte rozeznávat názvy jednotlivých druhů. Pokud někde narazíte na „Gunpowder 1st Grade“ vs. „Gunpowder 3rd Grade“, jde o kvalitu – první třída má jednotnější lístky a lepší chuť než třetí. Obecně platí, že označení „Bio“ či „Organic“ znamená, že čaj byl vypěstován bez použití chemie – což je určitě plus, zejména u čajů z Japonska a Číny, kde se na kvalitních plantážích dbá na čistotu prostředí.

Na závěr už jen zbývá říci: Nebojte se objevovat! Svět zeleného čaje je bohatý a rozmanitý. Každý začínal prvním šálkem – ať už to byla jemná Sencha, voňavý jasmínový čaj nebo třeba ten trpčí Gunpowder. Důležité je udělat ten krok a ochutnat. Postupně si vytříbíte, co vám chutná nejvíce. Možná zjistíte, že ráno vás probudí šálek silnějšího zeleného čaje z Číny, odpoledne si dáte sladký japonský s rýží (Genmaicha) a večer zakončíte den uklidňujícím praženým Hójicha skoro bez kofeinu. Možností je nespočet. Užijte si poznávání jednotlivých druhů, experimentujte s přípravou a hlavně – vychutnejte si každý doušek. Zelený čaj vám má přinášet radost a pohodu.