Nejdražší zelené čaje světa: poklady čajových zahrad a jejich tajemství

13. 03. 2025

Zelený čaj není jen obyčejný nápoj – v některých případech se jedná o luxusní komoditu ceněnou doslova zlatem. Nejvzácnější druhy zeleného čaje světa jsou opředeny legendami, dlouhou historií a mimořádnými postupy zpracování. Čajoví mistři po generace pilují metody pěstování a výroby, které z těchto lístků dělají unikátní zážitek. Pro opravdové čajové nadšence představuje ochutnávka takových čajů sváteční okamžik. V tomto článku se podíváme na seznam nejdražších zelených čajů světa a odhalíme, proč jsou tak výjimečné. Prozkoumáme jejich historický význam v různých kulturách, specifické metody výroby, důvody astronomických cen, způsoby prodeje i tipy, jak poznat pravý luxusní čaj a nenaletět napodobeninám.

Nejdražší druhy zeleného čaje a jejich ceny

Přehled nejexkluzivnějších zelených čajů zahrnuje legendární čínské i japonské speciality. Níže uvádíme několik rekordně drahých čajů a orientační ceny, za které se prodávají:

1. Lung-ťing z Západního jezera (Dračí studna) – Tradiční čínský zelený čaj známý jako Longjing (Lung-ťing) patří k nejvyhlášenějším na světě. Nejlepší sklizně z oblasti Západního jezera u města Chang-čou dosahují závratných cen. Naprosto výjimečná edice pocházející z pouhých 18 keřů pěstovaných u buddhistického kláštera Wu Kung se na aukcích prodává až kolem 5 milionů Kč za kilogram. Běžněji dostupné špičkové šarže Longjingu (zejména první jarní sklizeň před svátkem Čching-ming) stojí sice „jen“ v řádu desítek tisíc korun za kilo, ale původní čaj z legendárních keřů je skutečný čajový klenot dostupný jen vyvoleným.
   
   

2. Panda Dung Tea (Panda čaj) – Kuriózní novinka z Číny známá jako „panda čaj“ si získala pozornost astronomickou cenou i neobvyklým způsobem pěstování. Podnikatel An Jansi začal hnojit čajové keře trusem pandy velké, čímž vytvořil marketingový hit. První sklizeň tohoto exkluzivního čaje byla oceněna jako nejdražší čaj světa své doby – cca 1,3 až 1,5 milionu Kč za kg. Další sklizně už zlevnily, ale i tak půl kilogramu vyšel okolo 65 tisíc korun. V přepočtu na jeden šálek (z ~3 gramů lístků) se cena u první sklizně blížila až 4 500 Kč. Panda čaj je tak vzácný, že roční produkce dosahuje jen několika stovek gramů a prodává se spíše jako sběratelská kuriozita.

3. Gyokuro „Dento Hon“ (Japonská nefritová rosa) – Gyokuro patří k nejkvalitnějším japonským zeleným čajům a špičkové exempláře dosahují velmi vysokých cen. Zvláště proslulé je Yame Dento Hon Gyokuro, tradičně pěstované v japonské prefektuře Fukuoka. Tento čaj se pěstuje v mizivých množstvích a řemeslně sklízí jen jednou ročně. V Japonsku jde o čaj, který bývá označován za „krále zelených čajů“ – například malá miska Gyokura v exkluzivním čajovém salonu může stát i 25 £ (asi 700 Kč). Nejvyšší jakosti Gyokura se prodávají v řádu stovek tisíc korun za kilogram. Na speciálních aukcích prvních sklizní v Šizuoce dosahují ručně zpracované čaje (např. z kultivaru Saemidori) rekordních cen – v roce 2022 byla vydražena várka za 1,96 milionu jenů za necelý 1 kg, což odpovídá zhruba 400 tisíc Kč/kg. Gyokuro zůstává nejdražším běžně prodávaným japonským zeleným čajem a jeho mimořádnou hodnotu dokládá i to, že ty nejlepší kusy bývají servírovány na císařském dvoře.
   
   

4. Ceremoniální Matcha (nejvyšší třída) – Tradiční japonský práškový čaj matcha má také své luxusní varianty. Ceremoniální matcha nejvyšší kvality, pěstovaná ve stínu a vyráběná z pečlivě vybraných lístků (tzv. tencha), může stát až desítky tisíc korun za kilogram. Zvláště soutěžní (competition-grade) matcha určená pro čajové obřady a soutěže znalců bývá extrémně drahá kvůli náročné výrobě. Například vítězné matcha z prestižních soutěží v Kjótu či Uji se draží za částky přesahující 1000 $ za kg (více než 22 tisíc Kč). Běžně se špičkové matcha prodávají v malém balení: např. 20 g prášku za 50–100 $, takže kilogramová cena vychází kolem statisíce korun. Matcha je sice širší veřejnosti dostupnější než Gyokuro, ale její nejvyšší jakosti jsou vzácné a ceněné pro své intenzivní aroma umami a jasně smaragdovou barvu.

5. Anji Bai Cha (Anjiský „bílý“ čaj) – Tento čínský zelený čaj je zvláštní svou odrůdou čajovníku s velmi světlými lístky. Název sice obsahuje „bílý čaj“, ale jde o zelený čaj z provincie Če-ťiang, který se proslavil vysokou kvalitou a omezenou dostupností. Lístky se sklízí jen v krátkém období brzy na jaře, než se oteplí – během pár týdnů. Anji Bai Cha byl údajně ceněn už císaři dynastie Sung, poté na staletí zmizel a byl znovu objeven až ve 20. století. Díky nízkému obsahu chlorofylu mají lístky velmi světlou, téměř bílo-zelenou barvu a čaj vyniká jemnou, nasládlou chutí s tóny kaštanů. Roční produkce je malá a poptávka vysoká, což žene ceny vzhůru. Špičkové třídy Anji Bai Cha patří mezi nejdražší čínské zelené čaje – cena kvalitního jarního sběru se může pohybovat kolem 5 000–10 000 Kč za kilogram, u raritních edic i více. I když nedosahuje extrémů Longjingu z 18 keřů, v kategorii běžně dostupných zelených čajů jde o velmi luxusní záležitost.
   
   

Poznámka: Kromě výše uvedených zelených čajů existují i další slavné a drahé čaje, často však spadají do jiných kategorií. Například čínský Da Hong Pao (Velké šarlatové roucho) je vůbec nejdražším čajem na světě (historicky přes 1,1 milionu € za kg), ale jde o polofermentovaný oolong. Také vzácné bílé, žluté či tmavé čaje mohou dosahovat vysokých cen. Náš přehled se zaměřuje výhradně na zelené čaje, tedy čaje neoxidované.

Historické souvislosti a kulturní význam luxusních čajů

Většina nejdražších čajů má bohatou historii a významné místo v kultuře zemí, odkud pocházejí. V Číně byly vzácné čaje tradičně předmětem císařské pocty a obdivu. Už v dobách starých dynastií existovala praxe tzv. „daně v čaji“ nebo dodávek nejlepších lístků jako tribut vladaři. Longjing z okolí Západního jezera například získal výsadní postavení císařského čaje v 18. století. Legenda praví, že císař Čchien-lung (Qianlong) z dynastie Čching při návštěvě chrámu u Západního jezera ochutnal místní zelený čaj a byl jeho chutí unesen. Nařídil poté, aby sklizeň z 18 čajových keřů u kláštera putovala výhradně do císařského paláce jako poklad hodný panovníka. Od té doby se Longjingu začalo říkat „císařův čaj“ a byl opředen aurou výjimečnosti. Podobné postavení měly i další slavné čaje – například Bílý čaj ze skalnatých hor Jun-šan nebo zelený Bi Luo Chun z Jiangsu – které si oblíbili čínští císaři a učinili z nich symboly statusu.

Také v Japonsku má pití vzácných čajů hluboký kulturní význam. Od 16. století se v Japonsku rozvinul čajový obřad (茶道 – sadó nebo chadó), spojený zejména s přípravou a konzumací práškové matchy v prostředí klidu a estetiky. Ačkoli matcha byla tradičně nápojem zenových mnichů a samurajské aristokracie, později se stala módní i u šlechty. Zelené čaje jako Gyokuro jsou v Japonsku relativně novější (Gyokuro bylo vyvinuto až v polovině 19. století), přesto si rychle získaly reputaci mezi znalci. Nejlepší gyokuro z oblasti Uji či Yame se někdy přezdívá „čaj japonských šlechticů“ nebo také „císařský čaj“, neboť bývá darován významným hostům a konzumován při zvláštních příležitostech. Tradice darování vzácného čaje významným osobnostem sahá i do moderní doby – známý je historický moment z roku 1972, kdy čínský vůdce Mao Ce-tung věnoval americkému prezidentovi Nixonovi několik desítek gramů vzácného čaje (v tom případě šlo o oolong Da Hong Pao). Tehdy dar budil rozpaky kvůli zdánlivě malému množství, ale ve skutečnosti představoval nesmírně cenný poklad.

Luxusní čaje byly také často spojeny s mýty a legendami, které posilovaly jejich kulturní význam. Například kolem čaje Da Hong Pao koluje příběh o císařově zázračném uzdravení – údajně mu mnichové nabídli nálev z divoce rostoucích keřů a císař pak na znamení vděčnosti nechal keře přikrýt rudým rouchem. U zelených čajů typu Longjing se tradují básně a pověsti o „dračí studni“ dávající čaji jméno. Panda čaj sice nemá staletou historii, ale využívá symbolu pandy velké – národního pokladu Číny – čímž odkazuje na vztah k tradiční čínské úctě k přírodním symbolům. Všechny tyto příběhy a historické souvislosti zvyšují prestiž vzácných čajů a činí z nich víc než jen sušené lístky – stávají se nositeli kulturní paměti a identity.

Specifické metody pěstování a výroby zvyšující hodnotu

Co dělá tyto čaje tak výjimečnými na chuť a zároveň tak drahými? Klíčem je unikátní způsob pěstování a zpracování, mnohdy odlišný od běžných čajů. Mistrovské techniky, které se často předávají z generace na generaci, dokážou z lístků získat neopakovatelné aroma, což v kombinaci s malým objemem produkce zvyšuje cenu.

• Pěstování ve stínu: Japonské zelené čaje nejvyšší třídy, jako Gyokuro či tencha (z níž se mele matcha), se pěstují pod přístřešky stínícími čajové keře před sluncem. Několik týdnů před sklizní farmáři zakryjí plantáže rákosovými rohožemi nebo černými plachtami, čímž rostliny reagují na nedostatek světla. Ve snaze absorbovat více sluneční energie si keře vytvářejí extra chlorofyl a aminokyseliny (zejména L-theanin). Výsledkem jsou tmavě zelené lístky plné umami chuti a sladkosti, s minimem hořkosti. Stínění je náročná technika – vyžaduje pečlivou konstrukci stínidel a dohled, aby se lístky „neuvařily“ vlivem vlhkosti či plísní. Tradiční metoda „Dento Hon“ u Gyokura dokonce používá ručně tkané slaměné rohože místo moderních umělých sítí, což zvyšuje náklady i prestiž čaje. Takto pěstované lístky mají jedinečné chemické složení a chuťový profil, pro který jsou znalci ochotni investovat malé jmění.

• Ruční sběr a třídění: Všechny luxusní čaje spojuje fakt, že se sklízí ručně, s extrémním důrazem na výběr jen těch nejlepších částí rostliny. Například čínské zelené čaje první sklizně (tzv. Ming Qian, sklizené před svátkem Qingming začátkem dubna) se trhají výhradně ručně brzy zjara, kdy keře raší. Sběrači často otrhávají jen drobounké tipsy – pupen a první dva lístky – které obsahují nejvíce chutných látek. U Longjingu z 18 keřů mniši po staletí sbírali lístky ručně a dodnes se udržuje tradice, že nejlepší čaj musí mít vždy právě tři lístky na stonku (což je pupen a dvě mladé lístečky). Ruční sběr je pomalý a nákladný: zkušený sběrač za den nasbírá jen velmi omezené množství čaje. Následné ruční třídění a kontrola kvality ještě dále snižuje výtěžnost – vše, co není perfektní, se vyřadí nebo použije do nižších tříd.

• Tradiční ruční zpracování lístků: Po sklizni následuje zpracování, které je u špičkových čajů často zcela manuální a vysoce odborné řemeslo. Například zpracování Longjing (Dračích studní) probíhá tak, že mistr praží a tvaruje lístky v rozpálené železné pánvi (woku) výhradně rukama. Správným pohybem dlaně a tlakem formuje lístkům plochý tvar a zároveň zastavuje oxidaci. Teplota a načasování jsou kritické – stačí drobná chyba a aroma není dokonalé. U čaje Taiping Houkui (další vzácný čínský zelený čaj) se zase jednotlivé lístky ručně lisují mezi síťkami tak, aby získaly charakteristický plochý, dlouhý tvar připomínající jazyk v ústřici. Japonská matcha prochází specifickým procesem: lístky tencha se po stínované sklizni napaří, rychle usuší a poté pomalu melou na žulových mlýnských kamenech na jemný prášek. Mletí je zdlouhavé – tradiční mlýnek semele jen asi 40 g matchy za hodinu! Tak precizní postup zaručuje, že prášek má ideální texturu a neztratí aroma zahříváním.

• Omezená fermentace nebo speciální sušení: Všechny zelené čaje jsou minimálně oxidované (neprochází plnou fermentací jako černé čaje), ale i drobné rozdíly v postupu mohou ovlivnit kvalitu. U luxusních zelených čajů se často volí specifické metody fixace (zastavení oxidace). Čínské zelené čaje se zpravidla praží na pánvi (přímým žárem), což dodává lístkům oříškové tóny. Naproti tomu některé vzácné čaje mohou být sušeny na slunci či opékané ručně nad dřevěným uhlím pro jemné nuance chuti. Každý producent tají přesné know-how – třeba kolik minut lístky „zavadají“ na vzduchu, jak rychle se ochladí po pražení atd. Tyto mikrotechniky mohou zvýraznit nejlepší vlastnosti čaje. U japonských čajů (sencha, gyokuro) se lístky místo pražení krátce spaří párou hned po utržení, aby zůstaly svěže zelené a byl potlačen vznik hořkých enzymů. I délka spaření (standardní cca 20 sekund, u některých vzácných čajů velmi krátké či naopak prodloužené) ovlivní výslednou chuť.

• Netypické podmínky pěstování: K unikátním metodám lze počítat i kuriózní přístupy jako u zmíněného panda čaje. Tamní čajovníky v hornaté oblasti Sečuánu hnojí pěstitel výlučně trusem pand. Pandy tráví jen malou část své bambusové potravy, takže jejich trus je plný živin a vlákniny. Teoreticky tak dodává půdě přírodní látky podporující růst kvalitních lístků. Ačkoli někteří odborníci jsou skeptičtí k zásadnímu vlivu této metody na chuť, určitě jde o prvek odlišující tento čaj od všech ostatních. Jiné čaje mohou mít zvláštní terroir – např. čaj Enši Jü-lu z čínské provincie Hubei roste na půdě bohaté na selen, což údajně prospívá zdraví konzumentů a zvyšuje hodnotu čaje. Anji Bai Cha je zase unikátní tím, že pochází z vzácné mutantní variety čajovníku, která produkuje velmi světlé lístky jen při chladném jarním počasí – jakmile se oteplí, lístky zezelenají a ztrácejí své výjimečné složení. Tato biologická rarita omezuje sklizeň na krátký časový úsek, a co je vzácné, to je drahé.

Souhrnem lze říci, že výjimečné čaje si cenu zaslouží díky výjimečné péči. Každý krok – od způsobu pěstování ke zpracování – je náročnější a preciznější než u běžných čajů. Lístky zrají v ideálních mikroklimatických podmínkách (mlžná horská údolí, bohatá půda, přesně hlídaný stín), sbírají se ručně v ten pravý moment úsvitu a zpracovávají se s maximální šetrností či podle tajných rodinných receptů. Tím vzniká omezené množství čaje s intenzivní vůní a chutí, jaké nelze dosáhnout masovou produkcí.

Proč jsou tyto čaje tak drahé?

Výjimečné vlastnosti a omezené množství luxusních zelených čajů logicky vedou k vysoké ceně. Podívejme se na hlavní faktory, které způsobují, že za některé čajové lístky se platí jako za klenoty:

• Vzácné podmínky a omezená produkce: Mnohé z nejdražších čajů pocházejí jen z jednoho konkrétního místa na světě – ať už je to malá horská vesnice, jediná zahrada či dokonce pár keřů. Terroir (unikátní kombinace půdy, klimatu a geografie) hraje velkou roli. Například Longjing ze Západního jezera nelze plnohodnotně napodobit jinde, protože mikroklima okolí jezera a místní půda dávají čaji specifické aroma. Když je navíc k dispozici jen 18 původních keříků, je množství sklizně extrémně limitované (odhaduje se, že zmíněných 18 keřů dá jen několik kilogramů čaje ročně). Podobně Yame Dento Hon Gyokuro se produkuje jen v několika vesnicích v Yame a ročně jde o velmi malý objem. Nabídka je tedy úzká, zatímco poptávka mezi sběrateli a milovníky čaje obrovská. Klasické tržní pravidlo vzácnosti pak žene ceny nahoru.

• Intenzivní ruční práce: Cena čaje nezahrnuje jen „materiál“, ale především práci mistrů. U luxusních čajů se do ceny promítají stovky hodin lidské práce – od ručního sběru (často v těžko přístupném horském terénu) přes ruční zpracování až po přísnou kontrolu jakosti. Každý gram top kvalitního Gyokura reprezentuje pečlivou ruční selekci pupenů a lístků a opakované sbírání během krátké doby sklizně. U panda čaje je zase náročné shánět dostatek pandího trusu a ručně jej zapracovat do půdy. Tyto lidské faktory znamenají, že náklady na výrobu jsou vysoké – a výsledná cena to reflektuje.

• Složitá tradiční výroba a nízká výtěžnost: Mnohé procesy popsané v předchozí kapitole mají za následek nízkou efektivitu. Pokud například mistr při ručním pražení Longjingu zvládne za den zpracovat jen malé množství lístků, nemůže firma prodat tuny tohoto čaje za rok. Malosériová výroba a řemeslný přístup způsobují, že každý balíček je v podstatě limitovaná edice. Často platí, že z velkého objemu nasbíraných lístků zbyde po vytřídění a zpracování jen zlomek – ten nejlepší zlomek. U čínských stříbrných jehel (druh bíle zpracovaného zeleného čaje) se třeba říká, že na jednu plechovku kvalitního čaje je potřeba ručně projít a přebrat celý koš lístků. Výrobci luxusních čajů nemohou šetřit časem ani technikou, jinak by utrpěla kvalita – a zákazníci jsou ochotni za tuto garantovanou kvalitu zaplatit prémii.

• Historická prestiž a příběh: Cena je někdy ovlivněna i nemateriální hodnotou – slávou, legendou a statusem, který čaj má. Longjing z kláštera Wu Kung stojí tolik nejen proto, že skvěle chutná, ale i proto, že pijete tentýž čaj co čínští císaři před staletími. Lidé jsou ochotni utratit více za produkt s příběhem a tradicí. To platí od vína přes whisky až po čaj. Pokud se kolem čaje vytvoří aura exkluzivity (např. „tento čaj se po staletí podával jen císařům a dnes jen pár gramů ročně jde na trh“), sběratelé neváhají. V ceně je tak zahrnuta i kulturní hodnota a pověst čaje. Příkladem je i japonská ceremonie: špičková matcha používaná při oficiálních čajových obřadech má automaticky punc něčeho výjimečného, co se nepatří pít každý den – a tomu odpovídá cenovka.

• Výjimečná chuť a zážitek: V neposlední řadě cenu ospravedlňuje samotný smyslový zážitek. Tyto čaje poskytují chuťové vjemy, jaké běžný čaj nenabídne. Gyokuro má mimořádně sladkou, umami chuť připomínající mořské řasy a vývar, která doslova pokryje jazyk hebkým pocitem – něco, co běžná sencha nedokáže. Longjing prvních sklizní rozvíjí v šálku komplexní vůni jarních orchidejí a pražených oříšků. Pomalé popíjení takového nálevu je pro znalce gurmánský okamžik, podobně jako třeba u vzácného ročníku vína Romanée-Conti. Senzoři (profesionální ochutnávači čaje) dokáží ocenit jemné nuance a jsou ochotni zaplatit, protože vědí, že dostávají to absolutně nejlepší. Jistě, existuje určitá míra snobství – ne každý by v slepém testu poznal čaj za sto tisíc od čaje za tisíc – ale ti, kdo se v tom vyznají, vnímají rozdíl v kvalitě i ve vzácnosti, a to se promítá do tržní hodnoty.

• Investiční poptávka a dárková kultura: Zejména v Číně hrála roli i společenská stránka. Luxusní čaj býval (a někde stále je) oblíbeným darem vlivným osobám nebo obchodním partnerům. Darování drahého čaje je výrazem úcty a dobrých úmyslů. V dobách vrcholící čajové horečky v Číně (okolo roku 2010) se některé špičkové čaje – například koláče archivního puerhu či vzácné oolongy – kupovaly ne ani tak na pití, jako spíš na investici či jako forma úschovy hodnoty. To uměle zvýšilo ceny na trhu. I když zelené čaje se většinou nekupují pro dlouhodobé skladování (ztrácí časem na kvalitě), u některých výjimek nebo u pamětních sad slavnostních sklizní se mohou najít sběratelé, kteří čaj drží jako cennost. Tato investiční a dárková poptávka – často netransparentní – přidává ceně další násobky.

Ve výsledku tedy cena odráží souhru přírodních faktorů (vzácnost, terroir), lidských faktorů (práce, um, tradice) a tržních vlivů (poptávka sběratelů, kulturní význam). Nejdražší čaje se stávají komoditou, kterou lze srovnat se šperky nebo výtvarným uměním: jejich hodnota daleko přesahuje funkci obyčejného nápoje k uhašení žízně.

Prodej luxusních čajů: aukce, specializované obchody a investice

Jak se takto drahé čaje vlastně prodávají? Vzhledem k omezené dostupnosti a vysoké ceně není obvyklé najít je na pultech běžného supermarketu. Existuje několik cest, jak se luxusní čaj dostane k zákazníkovi:

• Aukce čaje: Podobně jako u vzácných vín nebo umění se i u čaje pořádají aukce. Zejména v Číně jsou čajové aukce tradicí – konají se buď přímo v místech produkce u příležitosti první sklizně, nebo ve velkých městech (Hongkong, Šanghaj), kam se sjíždějí sběratelé a obchodníci. Pro slavné čaje existují speciální dražby: například v Hongkongu se dražily archivní balíky vzácných čajů jako byl oolong ze sklizně 1960 či historický puerh. Vydražené částky často překonávají cenu zlata o stejnou váhu. U zeleného čaje, který se pije čerstvý, jsou typické aukce prvních sklizní jara – v Japonsku probíhá každoroční aukce „prvního čaje sezóny“ (ichibancha) ve městě Šizuoka. Tam se obchodníci předhánějí, kdo získá symbolicky první sklizený koš lístků. Padaly tam rekordy jako zmíněných 1,96 milionu jenů za kilogram ručně rolovaného čaje. V Číně se zase na jaře draží limitované množství top Longjingu a Bílého čaje – vítěz aukce pak získá prestiž práva prodávat tento čaj třeba svým klientům. Aukční prostředí často cenu ještě zvýší, protože hraje roli soutěživost a touha po prestiži.

• Speciální čajové obchody a salony: Většina luxusních čajů se dostane k zákazníkům prostřednictvím specializovaných obchodů s čajem (často online) nebo exkluzivních čajových domů. Ve světových metropolích existují čajové butiky, kde se dají koupit omezená množství vzácných čajů – někdy třeba jen 20 gramů v krásné dřevěné krabičce s certifikátem původu. Také renomované aukční domy (Sotheby’s, Christie’s) občas zařazují čaj do svých katalogů, zejména pokud jde o historické čaje nebo čajové příslušenství. V Japonsku fungují ochaya a čajové salony, kde si host může objednat šálek výjimečného čaje připraveného mistrem – zaplatí pak třeba ekvivalent několika tisíc korun za onen zážitek. Tyto salony (např. Yorozu Tea Salon v Fukuoce) se zaměřují na zákazníky, kteří vyhledávají špičkovou kvalitu a jsou ochotni zaplatit za malou porci. Prodejci luxusních čajů často nabízejí i dárková balení – ozdobné kazety, porcelánové dózy, certifikáty pravosti – protože vědí, že zákazníci kupují tyto čaje i jako reprezentační dar.

• Přímý prodej z farmy: Někteří výrobci prodávají nejdražší čaje přímo. Například drobní pěstitelé v Číně mohou mít stálé klienty, kterým každý rok rezervují část mikrolotu jejich nejlepšího čaje. V Japonsku známí producenti Gyokura či matchy (často rodinné farmy s dlouhou tradicí) dodávají přímo do čajových obchodů v Tokiu nebo Kjótu, případně přes e-shopy i zahraničním zájemcům. Tato cesta je poměrně úzká – farmář obvykle neprodává velké objemy a spíše alokuje svůj produkt stálým odběratelům. Pro movité čajové fajnšmekry se organizují i exkluzivní zájezdy na slavné čajové plantáže, kde si mohou osobně vybrat a koupit čaj přímo na místě (samozřejmě za odpovídající cenu). Přímý prodej eliminuje prostředníky, ale ceny bývají stejně vysoké, protože farmář dobře zná hodnotu svého produktu.

• Investiční trh: Ačkoliv investice do čaje nejsou tak běžné jako do vína či destilátů, určité sekundární trhy existují. Zejména u čajů, které časem získávají na ceně (typicky tmavé čaje typu puerh, které zráním zhodnocují), fungují burzy či specializovaní obchodníci. U zelených čajů je investiční aspekt menší – zelený čaj se má vypít čerstvý, takže jeho „zrání“ je spíše nevýhodou. Přesto může sběratel koupit například limitovanou edici Longjingu jako sběratelský kousek (třeba výroční balení u příležitosti nějaké výstavy) a neotevřené balení později prodat dalšímu nadšenci. V Číně se v minulosti rozmohl fenomén tzv. „čajových cihliček“ – lisovaných kousků čaje, které sloužily i jako platidlo nebo investice. U luxusních zelených čajů se spíše setkáme s investicí do příslušenství (staré konvičky Yixing, vzácný porcelán), které se často draží spolu s čaji. Celkově ale nejdražší zelené čaje bývají spotřebovány pro požitek nebo reprezentaci, méně jako dlouhodobá investice.

Je třeba zmínit, že trh s luxusními čaji byl do určité míry ovlivněn i politickými a ekonomickými faktory. Například čínská vláda v určitém bodě zasáhla proti okázalému utrácení úředníků za dary a prestižní produkty v rámci boje proti korupci – to dočasně snížilo poptávku po super-drahých čajích jako dárcích a trochu zkorigovalo ceny. Nicméně jádro poptávky – zapálení čajomilci a bohatí sběratelé – zůstává, takže luxusní čaje si trvale drží status vyhledávaného artiklu.

Autentické luxusní čaje: jak je poznat a nenaletět

Kde je vysoká cena, tam se bohužel často objevují i padělky či nekvalitní napodobeniny. Trh s čajem není výjimkou – u slavných jmen jako Longjing, Gyokuro či Matcha existuje mnoho různých tříd kvality a také produktů, které se za špičku jen vydávají. Pro zákazníka, který investuje nemalé částky do čaje, je proto důležité umět rozpoznat autentický luxusní čaj a vyvarovat se zklamání. Zde jsou rady, na co si dát pozor:

• Původ a označení: Drahé čaje mívají uvedený původ – renomovaní výrobci a prodejci vždy přesně označují oblast sklizně, někdy i konkrétní zahradu či kultivar. Například pravý Xi Hu Longjing (Dračí studna ze Západního jezera) by měl mít na obalu nebo certifikátu zmínku o Západním jezeře u Hangzhou a ideálně i o tom, že jde o jarní sklizeň před Qingming. Pokud někdo prodává „Longjing“ bez dalšího určení původu za podezřele nízkou cenu, je pravděpodobné, že pochází z jiné oblasti nebo nižší třídy. V Číně jsou některé slavné čajové oblasti chráněny označením původu (podobně jako Champagne ve Francii) – hledejte tyto značky. U japonských čajů totéž: špičkový Gyokuro bude označen jako Yame nebo Uji Gyokuro a často ponese pečeť soutěže nebo asociace pěstitelů. Autentický produkt má jasný rodokmen.

• Cena odpovídající kvalitě: I když to zní banálně, cena je vodítko. Pokud narazíte na údajně velmi vzácný čaj nabízený příliš levně, je třeba zbystřit. Například 50 g skutečně špičkové matcha nikdy nebude stát pár stokorun – spíše pár tisíc. Samozřejmě vysoká cena sama o sobě není zárukou pravosti, ale extrémní odchylka směrem dolů často značí podvod. Tržní cena luxusních čajů je poměrně známá v okruhu znalců, takže nastudujte si orientační ceny (například z tohoto článku či aktuálních katalogů obchodníků) a podle nich posuzujte nabídky.

• Vzhled a vůně lístků: Zkušení čajoví mistři dokáží už pohledem rozpoznat kvalitu. I laik si však může všímat některých znaků. Drobné, stejnoměrné lístky s jednotnou barvou obvykle značí kvalitní ruční třídění. Například u Longjingu top třídy mají lístky plochý tvar, jsou celistvé (nepolámané), matně zelené s jemným stříbrným chmýřím a velikostně jednotné. Přítomnost různě velkých úlomků nebo hnědavých lístků naznačuje směs či nižší jakost. U Gyokura budou lístky tmavě smaragdové, tenké jehličky a velmi pružné (sklizené mladé). Pokud jsou lístky světle zelené a drobivé, může jít o obyčejnou senchu. Vůně suchého listu je také indikátor – u špičkového čaje bývá výrazná a čistá, bez cizích či zatuchlých tónů. Třeba u Anji Bai Cha by suchý list měl vonět svěže, květinově, ne papírově.

• Ochutnávka vzorku: U opravdu drahých čajů není běžné rozdávat ochutnávky zdarma. Chuťový profil prozradí mnoho. Luxusní zelené čaje mívají plný, mnohovrstevnatý nálev bez rušivých hořkostí či svíravosti. Pokud nálev chutná ploše nebo drsně, něco je špatně – buď čaj není kvalitní, nebo byl špatně skladován. Samozřejmě potřebujete trochu zkušenosti, abyste ocenili jemné nuance, ale základní atributy jako čistota chuti a vůně by měly být zřejmé. U matchy je dobrým znakem sytě zelená barva prášku a crema (pěna) po našlehání – top matcha má neonově zelenou pěnu a sladkou, krémovou chuť. Žlutavá barva a trpkost značí podřadnou matchu.

• Certifikáty a obal: Nejdražší čaje často přicházejí s certifikátem pravosti od producenta nebo aspoň s detailním popisem šarže. Například balení může obsahovat údaj o roku sklizně, čísle šarže, podpis mistra, který čaj zpracoval, atd. Tyto detaily svědčí o péči výrobce a transparentnosti. Luxusní balení (lakované krabičky, ručně vyráběné nádoby) samo o sobě kvalitu nezaručí, ale seriózní producenti věnují pozornost i prezentaci. Pozor ovšem na přehnaně zdobené obaly bez informací – může jít jen o lákadlo na turisty. Lepší je skromnější balení s ověřitelnými daty než zlatá plechovka plná průměrného čaje. U aukčních a sběratelských kousků bývá součástí balení i znalecký posudek nebo omezené sériové číslo (např. „balení č. 50 z 100“).

• Reputace prodejce: Nakonec, nakupujte u ověřených zdrojů. Ideálně přímo od renomovaných čajoven, specializovaných e-shopů s dobrou pověstí nebo přímo od producentů. Vyhněte se podezřelým inzerátům na online tržištích, kde někdo neznámý nabízí „super prémiový čaj z pozůstalosti“ apod. V Číně existuje bohužel i trh s padělky – například levný zelený čaj z jiných provincií se aromatizuje nebo obarví, aby připomínal dražší Longjing, a balí se do falešných obalů slavných značek. Bez zkušeností je těžké to poznat, proto je důvěryhodný prodejce klíčový.

• Skladování a čerstvost: U zeleného čaje platí, že i sebelepší lístky ztrácejí časem na kvalitě. Čerstvá sklizeň je u zelených čajů obvykle nejlepší (na rozdíl od puerhu se nearchivují pro zlepšení). Doma pak luxusní čaj skladujte v dobře uzavřené nádobě, v temnu a chladu, odděleně od aromatických potravin. Jen tak ochráníte svou investici do výjimečných lístků.

Svět nejdražších zelených čajů je fascinující kombinací tradice, umění, přírody a luxusu. Pro čajové nadšence představují tyto čaje něco jako „svatý grál“ – nejen pro jejich chuť, ale i pro příběhy, které vyprávějí. Ochutnat šálek Longjingu, jenž má rodokmen sahající k císařům, nebo vychutnat kapku sladkého Gyokura stíněného slámou, je zážitek, který propojuje současnost s historií a člověka s dílem přírody. Ačkoli cenově jsou tyto čaje pro většinu lidí nedostupné na běžné popíjení, znalost o nich může obohatit každého milovníka čaje. Vždyť i cenově dostupnější čaje mohou nabídnout skvělý zážitek – a když víme, co dělá ty nejlepší nejlepšími, můžeme lépe ocenit celý svět čajů. Pokud se někdy naskytne příležitost ochutnat některý z uvedených čajových klenotů, pamatujte na všechny ty faktory – od mlžných hor po ruce mistra – které se v každém doušku skrývají. Na zdraví (či spíše: “Na pohodu a požitek,” jak by řekli čajoví mistři)!