Jak se vyrábí čaj? Od čerstvého lístku k zelenému, černému, oolongu a pu-erhu

Zelený čaj, bílý čaj, oolong, černý čaj i pu-erh mohou vzniknout z listů stejné rostliny – čajovníku Camellia sinensis. Rozdílnou barvu, vůni a chuť jim dává především způsob zpracování po sklizni. Někdy rozhodují minuty při zahřívání, jindy několik hodin oxidace nebo celé roky zrání. Podívám se proto na výrobu čaje krok za krokem a vysvětlím, co jednotlivé technologické pojmy skutečně znamenají.

Neexistuje jeden univerzální výrobní postup. Výrobce vybírá a kombinuje jednotlivé kroky podle toho, zda chce vytvořit svěží zelený čaj, jemný bílý čaj, aromatický oolong, plný černý čaj nebo mikrobiálně zpracovaný tmavý čaj.

Všechny pravé čaje pocházejí z čajovníku

Pravý čaj vzniká z rostliny Camellia sinensis. Existují různé variety, kultivary i místní populace čajovníku, ale neexistuje zvláštní „keř zeleného čaje“ a jiný „keř černého čaje“.

O výsledku rozhoduje kombinace několika faktorů:

  • genetika čajovníku a konkrétní kultivar,
  • místo pěstování a podnebí,
  • nadmořská výška, půda a počasí,
  • období a způsob sklizně,
  • a především následné zpracování čerstvých lístků.

Právě poslední bod vysvětluje, proč mohou být dva čaje ze stejné oblasti naprosto odlišné.

Pokud se chcete nejprve zorientovat v základních kategoriích, doporučuji také můj čajový průvodce.

Oxidace není totéž co fermentace

Než projdu jednotlivé výrobní kroky, je potřeba vysvětlit jeden z nejčastějších čajových zmatků.

Oxidace je proces, při kterém se po narušení buněk čajového listu dostanou rostlinné polyfenoly do kontaktu s enzymy a kyslíkem. List postupně tmavne a zásadně se mění jeho aroma i chuť. Podobný princip lze pozorovat například u rozkrojeného jablka, které na vzduchu hnědne.

Právě řízená enzymatická oxidace je klíčová například při výrobě černého čaje a oolongu.

Fermentace v užším smyslu naproti tomu zahrnuje činnost mikroorganismů. Ta je zásadní především u tmavých čajů typu hei cha a při výrobě shu pu-erhu.

Starší literatura a čajový obchod někdy používají slovo „fermentace“ také pro oxidaci černého nebo oolongového čaje. V tomto článku budu oba procesy rozlišovat.

1. Sklizeň čajových lístků

Výroba začíná už na čajové zahradě. Sklízet lze ručně i mechanicky a způsob sklizně významně ovlivňuje výslednou surovinu.

U jemnějších výběrových čajů se často sbírá přesně definovaná část mladého výhonku – například pupen a jeden či dva mladé listy. Jiné čaje mohou využívat větší a vyzrálejší listy.

Ruční sklizeň umožňuje velmi přesný výběr. Mechanická sklizeň je mnohem rychlejší a nemusí automaticky znamenat špatný čaj – například v Japonsku je mechanizace běžná i u kvalitních zelených čajů. Rozhodující je, jaký materiál chce výrobce získat a jak je sklizeň provedena.

2. Zavadání

Po sklizni se u mnoha druhů čaje nechají čerstvé listy zavadnout.

Během zavadání ztrácejí část vody, měknou a stávají se pružnějšími. To usnadňuje následné rolování nebo tvarování. Současně ale probíhají i chemické a enzymatické změny, které ovlivňují budoucí vůni a chuť čaje.

Zavadání může probíhat:

  • uvnitř ve větraných žlabech nebo na rohožích,
  • venku na slunci,
  • nebo kombinací několika metod.

Zásadní význam má například při výrobě bílého, černého a oolongového čaje.

U některých zelených čajů je naopak cesta od sklizně k tepelné fixaci velmi rychlá, aby se enzymatická oxidace co nejvíce omezila.

3. Narušení buněk: rolování, třesení a macerace

Čajový list lze následně rolovat, třást, mačkat nebo jiným způsobem mechanicky narušovat.

Nejde pouze o vytvoření hezkého tvaru. Narušením buněčných struktur se dostanou látky, které byly původně oddělené uvnitř buněk, do vzájemného kontaktu. Tím se výrazně urychlí enzymatická oxidace.

U černého čaje se list může intenzivně rolovat nebo macerovat.

U oolongu bývá proces mnohem jemnější. Listy se například opakovaně protřásají v bambusových koších nebo speciálních bubnech. Okraje listů se postupně narušují, zatímco jejich střed může zůstávat podstatně méně zoxidovaný.

To je jeden z důvodů mimořádné aromatické komplexnosti oolongů.

4. Oxidace

Jakmile jsou buňky listu narušené, může výrazněji probíhat enzymatická oxidace.

Zelené katechiny se při ní postupně mění na další sloučeniny, mimo jiné theaflaviny a thearubiginy typické pro černý čaj. Spolu s dalšími chemickými reakcemi se mění barva listu, vůně i chuť.

Výrobce sleduje především aroma, vzhled a stav listu. U kvalitního čaje není cílem „co největší oxidace“, ale dosažení charakteru odpovídajícího konkrétnímu stylu.

Proto nemám rád jednoduché tabulky, které oolong popisují například jako „čaj oxidovaný na 50 %“. V praxi je proces mnohem složitější a oxidace nemusí probíhat rovnoměrně v celém listu.

5. Fixace – zastavení enzymatické oxidace

Fixace znamená zahřátí čajového listu na teplotu, která deaktivuje enzymy zodpovědné za enzymatickou oxidaci.

V čínštině se často používá výraz shā qīng, doslova přibližně „zabití zeleně“.

Tento krok je zásadní především při výrobě zeleného čaje. Bez rychlé fixace by sklizené listy postupně hnědly a výsledný čaj by měl úplně jiný charakter.

Existuje několik metod.

Napařování

Typické je zejména pro japonské zelené čaje. Čerstvé listy projdou krátkým působením horké páry. Tím se rychle deaktivují enzymy a zachová se výrazný zelený charakter.

Japonské Senchy, Gyokura nebo Kabusechy proto často nabízejí svěží rostlinné, travnaté a umami tóny.

Zahřívání na pánvi nebo v bubnu

U čínských zelených čajů se velmi často používá suché zahřívání v pánvi nebo rotačním bubnu.

Kromě zastavení enzymatické aktivity se při tomto způsobu mohou vytvářet také oříškové, kaštanové a jemně pražené tóny typické například pro řadu čínských zelených čajů.

Fixace je důležitá rovněž při výrobě oolongů – tam ale přichází až poté, co výrobce nechal list požadovaným způsobem částečně oxidovat.

6. Rolování a tvarování

Rolování může mít během výroby několik různých funkcí a u některých čajů se provádí opakovaně.

Výrobce jím může:

  • narušit list a podpořit oxidaci,
  • vytlačit část buněčných šťáv k povrchu,
  • vytvořit požadovaný tvar,
  • a ovlivnit, jak rychle se čaj při přípravě rozvine a uvolní chuť.

Proto má Long Jing ploché listy, Sencha úzký jehlicovitý vzhled a mnoho oolongů je stočeno do kompaktních kuliček.

Tvar čaje tedy není jen dekorace. Je výsledkem technologie výroby a může ovlivnit také způsob přípravy.

7. Men huang: zvláštnost žlutého čaje

Žlutý čaj bývá někdy chybně popisován pouze jako lehce oxidovaný zelený čaj.

Charakteristickým výrobním krokem je men huang, při němž se zahřáté listy po určitou dobu udržují v teplém a vlhkém prostředí – například zabalené nebo zakryté.

Během tohoto procesu se jejich charakter mění. Ubývá výrazně zelených tónů a dobrý žlutý čaj bývá kulatější, jemnější a sladší.

Právě komplikovaná výroba a malé množství producentů jsou jedním z důvodů, proč je pravý žlutý čaj relativně vzácný.

8. Mikrobiální fermentace

Tady se konečně dostáváme k fermentaci v pravém slova smyslu.

U některých tmavých čajů – hei cha se na dalším vývoji listu významně podílejí mikroorganismy. Bakterie a houby spolu s vlhkostí, teplotou a časem způsobují další změny chemického složení čaje.

Typickým příkladem je shu pu-erh.

Shu pu-erh

Shu neboli zralý pu-erh prochází procesem wo dui. Čaj se navlhčí a skládá do hromad, kde díky teplu, vlhkosti a aktivitě mikroorganismů probíhá poměrně rychlá řízená fermentace.

Výsledkem bývá tmavý čaj s měkkým charakterem a tóny dřeva, ořechů, kakaa, podrostu nebo sušeného ovoce podle použité suroviny a kvality výroby.

Sheng pu-erh

Sheng je technologicky jiný produkt. Nejprve se vyrábí ze suroviny mao cha, která prošla mimo jiné fixací a sušením. Následně může být lisována a při vhodném skladování postupně dozrává.

Jeho proměna v čase je pomalejší a není správné zaměňovat ji s výrobou shu pomocí procesu wo dui.

9. Sušení

V určité fázi musí být většina čajů dostatečně vysušena, aby se výrazně snížil obsah vody a čaj byl stabilní při skladování.

Sušení ale není pouze konzervace. Teplota a způsob sušení ovlivňují výsledné aroma.

Použít lze například:

  • horký vzduch,
  • sušicí pece,
  • zahřívání v bubnech,
  • sušení na slunci,
  • nebo u některých čajů další pomalé pečení.

Zvlášť u oolongů může následné pečení či pražení výrazně změnit výslednou chuť – od svěžích květinových profilů až po hluboké tóny pečeného ovoce, ořechů, karamelu nebo dřeva.

10. Třídění a finální úprava

Po samotné výrobě se čaj často dále čistí a třídí.

Odstraňují se například přebytečné stonky, prach, rozdílně velké části listu nebo nežádoucí materiál. U některých čajů následuje ještě další pečení, řezání nebo míchání jednotlivých výrobních šarží.

Třídění podle velikosti listu ale není jednoduchým žebříčkem kvality. Označení jako OP, BOP nebo FOP u černých čajů popisují především styl a velikost zpracovaného listu. Samotná velikost neříká, zda bude čaj senzoricky lepší.

Jak vzniká zelený čaj?

Výroba zeleného čaje je založena především na tom, že se enzymatická oxidace brzy po sklizni zastaví teplem.

Zjednodušený postup může vypadat například takto:

sklizeň → krátké odležení nebo zavadnutí → fixace → rolování/tvarování → sušení.

Konkrétní technologie se ale dramaticky liší mezi Čínou, Japonskem, Koreou, Vietnamem a dalšími zeměmi.

Právě způsob fixace je jedním z důvodů, proč může japonská Sencha chutnat svěže, travnatě a umami, zatímco čínský Long Jing bývá sladší, oříškový a kaštanový.

Jak vzniká bílý čaj?

Bílý čaj patří mezi technologicky nejméně intenzivně zpracované čaje, ale to rozhodně neznamená, že je jeho výroba jednoduchá.

Základ tvoří především:

sklizeň → dlouhé kontrolované zavadání → sušení.

Během dlouhého zavadání ale v listech probíhá řada chemických změn a určitá oxidace. Bílý čaj proto není přesné označovat jako absolutně „neoxidovaný“ čaj.

Kvalitu výrazně ovlivňuje teplota, vlhkost, proudění vzduchu, tloušťka vrstvy listů a zkušenost výrobce.

Jak vzniká oolong?

Oolong patří podle mě mezi technologicky nejzajímavější kategorie.

Zjednodušená výroba může zahrnovat:

sklizeň → sluneční a vnitřní zavadání → opakované protřásání a narušování listů → řízenou oxidaci → fixaci → rolování/tvarování → sušení → případné pražení.

Jednotlivé kroky se mohou několikrát opakovat a významně se liší například mezi Tie Guan Yin, tchajwanskými vysokohorskými oolongy, Wuyi Yancha nebo Fenghuang Dan Cong.

Oolong tedy není pouze „napůl černý a napůl zelený čaj“. Jde o samostatnou výrobní tradici.

Jak vzniká černý čaj?

U černého čaje je zásadní výrazná enzymatická oxidace.

Typický ortodoxní postup může vypadat:

sklizeň → zavadání → rolování → oxidace → sušení → třídění.

Při rolování se naruší buněčná struktura listu, takže polyfenoly a enzymy mohou intenzivně reagovat se vzdušným kyslíkem. List tmavne a vznikají látky odpovědné za typickou barvu, svíravost, sladkost i aroma černého čaje.

Existuje také průmyslovější metoda CTC – Crush, Tear, Curl, při které jsou listy rozdrceny, roztrhány a svinuty na malé částice. Takový čaj se rychle louhuje a bývá výrazný, proto je rozšířen například v čajových směsích určených k pití s mlékem.

Jak vzniká tmavý čaj a pu-erh?

U tmavých čajů je největším rozdílem další mikrobiální zpracování.

Sem patří například některé čaje z Hunanu, Guangxi nebo Sichuanu a v širším praktickém členění také pu-erh z Yunnanu.

Je ale důležité rozlišit sheng a shu. Shu prochází řízenou zrychlenou fermentací wo dui, zatímco sheng se vyrábí jiným způsobem a následně se může dlouhodobě vyvíjet při skladování.

Proto není správné říkat pouze „pu-erh je fermentovaný černý čaj“. Jeho výroba je samostatná a vychází z úplně jiné technologické tradice.

A jak se vyrábí Matcha?

Matcha také není obyčejný zelený čaj rozemletý na prášek.

Před sklizní se čajovníky několik týdnů zastiňují. Po sklizni se listy napaří, usuší a vzniká surovina známá jako tencha. Při dalším zpracování se odstraňují hrubší části, jako jsou stonky a žilnatina, a vytříděný materiál se velmi jemně mele.

Tencha přitom není kultivar čajovníku. Je to zpracovaný čajový materiál určený především k výrobě Matchy.

Co znamená zrání čaje?

Hotový čaj nemusí mít svůj vývoj definitivně ukončený v okamžiku zabalení.

Některé čaje mohou při vhodném skladování dál dozrávat. Nejtypičtější je to u sheng pu-erhu a některých dalších tmavých čajů. Zrát mohou také některé bílé čaje nebo tradičně zpracované oolongy.

To ale neznamená, že každý čaj se stářím automaticky zlepšuje.

U běžného zeleného čaje obvykle naopak oceňuji čerstvost. Také u pu-erhu závisí výsledná kvalita na původní surovině, výrobě a podmínkách skladování. Špatný čaj se pouhým čekáním nemusí změnit v dobrý.

Šest druhů čaje vedle sebe

Druh čaje Klíčový princip Typické důležité kroky
Zelený rychlé omezení enzymatické oxidace fixace, rolování, sušení
Bílý dlouhé zavadání a šetrné sušení zavadání, sušení
Žlutý zpracování podobné zelenému + men huang fixace, men huang, sušení
Oolong řízené narušení a částečná oxidace zavadání, protřásání, oxidace, fixace, tvarování
Černý výrazná enzymatická oxidace zavadání, rolování, oxidace, sušení
Tmavý mikrobiální fermentace a další zrání podle stylu základní výroba + mikrobiální zpracování

Proč dva stejně pojmenované čaje nechutnají stejně?

Samotná kategorie je jen začátek. Dva zelené nebo dva černé čaje mohou chutnat úplně jinak.

Výslednou chuť ovlivňuje kultivar, původ, nadmořská výška, termín sklizně, počasí, stáří listů, délka zavadání, způsob zahřívání, intenzita rolování, průběh oxidace, sušení i následné skladování.

Právě proto považuji způsob zpracování za jednu z nejzajímavějších částí světa čaje. Z několika čerstvých zelených lístků může podle rozhodnutí výrobce vzniknout svěží Sencha, jemný Bai Mu Dan, květinový oolong, medový Dian Hong nebo čaj určený k dlouhodobému zrání.

Pokud chcete rozdíly ochutnat přímo, můžete porovnat čisté zelené čaje, bílé čaje, oolongy, černé čaje a pu-erhy.

%s ...
%s
%image %title %code %s
%s