Jak připravit nápoj z rooibosu
I v těch nejzapadlejších kavárnách na předměstích Kapského města povýšili přípravu rooibosu na skutečné umění. Odměřit přesné množství sušených lístků nejslavnějšího jihofrického keře, aby jich nebylo ani o špetku více, než je potřeba. Nenechat je louhovat ani o v teřinu déle, než je potřeba, aby se plně rozvinulo aroma, které v sobě ukrývají. Teprve poté se žíznivý host může potěšit douškem nápoje charakteristického jiskřivě červeného zabarvení, kterému mnohé zemědělské rodiny z okolí města zasvětily celý svůj život. S trochou praxe se však vynikající rooibos určitě podaří připravit i vám, stačí jen mít na paměti pár hlavních zásad jeho přípravy tak, jak se zde předávají už pár stovek let.
Podle tradičních jihoafrických zvyklostí se rooibos podává pokud možno pořádně silný, a to s mlékem a dostatkem cukru. Na mléku se přitom nikdy nešetří, a v určitých kruzích se přinesení podnosu slabého rooibosu nebo doplněného jenom o pár kapek mléka považuje snad až za zločin. Na druhou stranu by se to zase s mlékem nemělo úplně přehánět, jakmile rooibos začíná chutnat tak trochu po železe, už jste to s mlékem přepískli.
Určitě ale nemějte obavy, že příprava roiboosu je něčím, s čím si jako začátečník neporadíte. Její základní varianta je totiž vskutku prostá. Jednu lžičku, spíš vrchovatou, nasypeme do šálku a přelijeme vroucí vodou. A necháme louhovat zhruba tři až pět minut. Důležité je pouze myslet na to, abychom náš šálek případně celou konvici po dobu louhování přikryli. Jedině tak totiž zabráníme tomu, aby se nám během ní z našeho nálevu odpařily silice, které jsou důležitou složkou výsledného aroma i chuti.
Důležité je tady připomenout hlavně to, že na rozdíl od mnoha jiných druhů čajů rooibos po překročení určité doby neztrácí svoje kvality, ale naopak konkrétní doba, po kterou louhujeme je vždy otázkou našich vlastních čajových preferencí. Pokud si potrpíme na opravdu zemitou chuť a silně temné zabarvení, můžeme například náš zdravý nápoj zalít, a nechat jej louhovat třeba až do doby, kdy nám nálev úplně zchladne. A to bez obav, že by nám nápoj natolik zhořknul, že bychom s na něm už příliš nepochutnali.
Naopak pokud se začtete do čajových vzpomínek vyznavačů roiboosu, kteří měli to štěstí vyrůstat přimo v jeho domovině, Jihoafrické republice, pak zjistíte, že jen málokteré z nich se obejdou bez líčení babiččiny přípravy, která zdravý nápoj nechávala v konvici louhovat tak dlouho, než nabyl temně růžového zabarvení.
Právě zde potom také můžete narazit na tajné tajemství opravdu tradiční přípravy, díky které jihoafrický rooibos většinou chutná jinak, než jak býváme zvyklí z našich domovů. Na první pohled nenápadný, ale přitom klíčový rozdíl totiž spočívá v tom, že roiboos nenecháme jednoduše přelít vroucí vodou v šálku, ale místo toho jej po stejnou dobu vaříme na plotně za důkladného míchání. Zatímco horká voda v šálku rychle chladne, během přípravy na sporáku máme bezpečně zaručeno, že se celá směs prohřeje tak jak má, a do chystaného nálevu se stihnou uvolnit veškeré látky, ze kterých roiboos čerpá svoji nezaměnitelnou chuť a sílu.