10 mýtů o čaji, kterým lidé stále věří

18. 09. 2025

Čaj patří k nejoblíbenějším nápojům na světě – každodenně si jej dopřává obrovské množství lidí. S jeho popularitou se ale pojí i řada mýtů a polopravd, kterým mnoho pijáků čaje dodnes věří. Tyto mýty mohou vznikat z tradovaných rad, nepřesných informací nebo zjednodušených výkladů vědeckých studií. V tomto článku se zaměříme výhradně na pravé čaje z rostliny čajovníku (Camellia sinensis) – tedy zelený, černý, bílý, oolong a pu-erh – a podrobně rozebereme 10 nejrozšířenějších mýtů o těchto čajích. U každého mýtu si vysvětlíme, proč vznikl a proč je přitažlivý, v čem se ale mýlí, a jaká je skutečnost podložená odbornými zdroji. Díky tomu získáte lepší přehled o čaji a možná i praktické tipy, jak si svůj šálek vychutnat ještě více.

Mýtus 1: Různé druhy čaje pocházejí z různých rostlin

Proč se tomu věří: Když se řekne zelený čaj a černý čaj, mnozí začátečníci si představí dvě zcela odlišné suroviny – třeba různě zbarvené lístky, nebo dokonce jiné rostliny. Zelený čaj chutná lehce a travnatě, kdežto černý silně a tmavě, což svádí k dojmu, že musí růst na jiných keřích. Běžně se také setkáme s názorem, že existuje „čajovník zelený“ a „čajovník černý“.

Kde je pravda: Ve skutečnosti všechny pravé čaje – zelené, černé, bílé, oolong i pu-erh – pocházejí z jedné jediné rostliny: čajovníku (Camellia sinensis). Je to stálezený keř či strom původem z Číny (existují různé varieté, např. čínská a assámská), ale všechny druhy čaje se vyrábějí z jeho lístků, jen odlišným zpracováním. Zjednodušeně řečeno, o tom, jestli dostaneme zelený nebo třeba černý čaj, rozhoduje proces oxidace (nepřesně se říká „fermentace“) a další kroky při zpracování sklizených lístků. Zelený čaj se například neoxiduje – lístky se po sběru rychle zahřejí, aby enzymy způsobbující hnědnutí neaktivovaly. Díky tomu zůstávají zelené a zachovávají svěží chuť. Naopak u černého čaje se lístky nechají plně zoxidovat (ztmavnout), čímž získají tmavou barvu a silnější chuť. Bílý čaj se vyrábí z nejmladších pupenů, které se jen lehce zavadnou a usuší (prakticky bez oxidace). Oolong je něco mezi – částečně oxidovaný čaj. Pu-erh (tmavý čaj) zase prochází procesem dodatečné fermentace (mikrobiální zrání).

Jinými slovy, jediný “pravý” čajový strom dává lístky pro všechny druhy čaje. Rozdílná chuť, barva i aroma vznikají až při zpracování a také vlivem terroir (podmínek pěstování jako je podnebí, půda, nadmořská výška apod.). Pokud tedy někde uslyšíte, že zelený a černý čaj jsou z jiné rostliny, můžete s klidem tenhle mýtus vyvrátit – ve skutečnosti jde stále o Camellia sinensis neboli čajovník čínský.

Mýtus 2: Bylinné a ovocné „čaje“ jsou totéž co pravý čaj

Proč se tomu věří: V běžné řeči slovo „čaj“ zdomácnělo pro téměř každý horký nálev z bylinek, sušeného ovoce či koření. Když si někdo dá heřmánkový nebo mátový „čaj“, nepřijde mu na tom nic zvláštního – vždyť je to také šálek voňavého nápoje. Označení se vžilo i komerčně; v obchodech najdeme regály s „čaji“, kde vedle sáčků zeleného čaje leží i sáčky s ovocným ibiškovým „čajem“. Není divu, že mnoho lidí nezná rozdíl a považuje bylinkové čaje za plnohodnotné čaje, jen třeba bez kofeinu.

Kde je pravda: Označení „pravý čaj“ náleží pouze nálevům z lístků čajovníku. Nápoje z jiných rostlin technicky nejsou čaj, ale správně se jim říká **bylinné nebo ovocné **nálevy či „tisanes“ (česky někdy „nečaje“). Heřmánek, rooibos, máta, šípek, maté nebo další byliny nepocházejí z čajovníku – buď jde o listy jiných bylin, květy, plody, kůru, nebo třeba jehličky (jako u rooibosu). Neobsahují tedy ani typické složky pravého čaje (například tein/kofein či určité polyfenoly). Proč se tedy také nazývají čaj? Jde skutečně jen o historické rozšíření slova „čaj“ pro jakýkoli výluh. Když v Evropě v 17.–18. století boom čajů začal, lidé začali slovo čaj používat i pro jiné bylinkové odvary, protože se připravovaly podobným způsobem (zalití horkou vodou) a pily se pro zahřátí či léčebný účinek. Toto zobecnění přetrvalo dodnes.

Pravdou tedy je, že pokud mluvíme o čaji z odborného hlediska, máme na mysli nápoj z lístků Camellia sinensis. Bylinné a ovocné nálevy mohou být chuťově výtečné a rovněž zdraví prospěšné, ale z přísného pohledu nejde o „čaj“ jako takový. V praxi to samozřejmě neznamená, že bychom měli slovo čaj přestat používat pro mátový nebo heřmánkový nálev – jazykově je to zažité. Je ale dobré vědět, že z hlediska botaniky a technologie výroby stojí bylinkové nálevy mimo kategorii pravých čajů.

Mýtus 3: Zelený čaj má mnohem méně kofeinu než černý (a bílý čaj je úplně bez kofeinu)

Proč se tomu věří: Tento mýtus je velmi rozšířený díky různým tabulkám a doporučením, které kolují mezi lidmi i po internetu. Často se uvádí, že podle druhu čaje se výrazně liší obsah kofeinu: černý čaj prý obsahuje nejvíc kofeinu, o něco méně oolong, pak zelený a nejméně bílý. Někdy se dokonce tvrdí, že bílé čaje a některé zelené „skoro žádný kofein nemají“. Logicky pak lidé sahají po zeleném čaji, když chtějí něco „lehčího“ odpoledne, a bílý čaj pijí i večer v domnění, že je téměř bezkofeinový. Tento dojem podporují i chuťové vlastnosti – zelené a bílé čaje chutnají jemněji než silný černý, takže se zdají „slabší“.

Kde je pravda: Všechny čaje z čajovníku obsahují přirozený kofein (tein) – žádný pravý čaj není úplně bez kofeinu. Rozdíly v obsahu kofeinu mezi konkrétními čaji ale nezáleží jen na barvě/druhu čaje, nýbrž na mnoha faktorech. Vědecké studie neprokázaly přímou souvislost mezi typem čaje (zelený, černý, bílý…) a množstvím kofeinu v nálevu. V experimentu publikovaném v Journal of Analytical Toxicology výzkumníci změřili obsah kofeinu ve 20 různých čajích a nenašli žádnou korelaci: některý zelený čaj měl obdobné množství kofeinu jako černý, zatímco jiné vzorky téže barvy se lišily. Klíčové je totiž konkrétní složení a způsob přípravy. Obsah kofeinu ovlivňuje například odrůda čajovníku a oblast pěstování, podíl tipsů (mladých pupenů) – mladé lístky a pupeny mívají kofeinu více, protože kofein v rostlině slouží jako ochrana proti škůdcům. Dále hraje roli technologie zpracování (např. pražení či fermentace může kofein mírně snížit) a velikost lístků (čaj z drobných drtí v sáčku uvolní kofein rychleji než celé listy). Největším faktorem je ale způsob přípravy nálevu – zejména teplota vody a délka louhování. Při delším louhování (např. 5 minut) se do šálku extrahuje podstatně více kofeinu než při krátkém zalití na 1–2 minuty.

Typické rozmezí obsahu kofeinu v jednom šálku (cca 200 ml) čaje je přibližně: bílý 6–55 mg, zelený 30–50 mg, oolong 30–50 mg, černý 40–90 mg. Jak je vidět, hodnoty se překrývají – silný bílý čaj může mít více kofeinu než slabý černý. Zdaleka tedy neplatí, že černý čaj = jistě nejvíc kofeinu a bílý nejméně. Ve srovnání s kávou (která má ~80–120 mg na šálek) jsou však čaje obecně mírnější zdroje kofeinu. Pro běžného pijáka je důležité vědět, že i zelené a bílé čaje mohou obsahovat významné množství kofeinu, zejména pokud je zalijete horkou vodou a necháte louhovat déle. Naopak černý čaj připravený v krátkém čase (nebo použitý ve formě sáčku s menší dávkou lístků) může výsledně dodat méně kofeinu. Chcete-li tedy ovlivnit příjem kofeinu z čaje, více než barva čaje rozhoduje způsob přípravy. Zkuste například louhovat kratší dobu nebo použijte o něco chladnější vodu – získáte jemnější šálek s menším povzbudivým účinkem.

(Poznámka: Existují i speciálně dekofeinované čaje, což jsou průmyslově zpracované čaje s odstraněnou většinou kofeinu. Ty mohou být alternativou pro citlivé jedince, ale běžný zelený či bílý čaj vždy určité množství kofeinu obsahuje.)

Mýtus 4: Pití čaje dehydratuje a nehodí se do pitného režimu

Proč se tomu věří: Čaj (stejně jako káva) obsahuje kofein, o němž se ví, že má mírně diuretické účinky – podporuje tvorbu moči. Z toho vzniklo obecné přesvědčení, že čaj „odvodňuje“ tělo. Mnozí lidé si proto myslí, že třeba konvice černého čaje denně může způsobit nedostatek tekutin, a někteří výživoví poradci v minulosti dokonce radili nezapočítávat čaj a kávu do denního pitného režimu (protože prý odvodní víc, než kolik dodají tekutin). Tento mýtus posiluje i subjektivní zkušenost – když vypijete několik silných čajů, možná si všimnete, že chodíte častěji na toaletu.

Kde je pravda: Je sice pravda, že kofein může zvýšit tvorbu moči, ale účinek čaje na hydrataci je ve skutečnosti tak slabý, že se čaj v rozumném množství vyrovná vodě. Moderní výzkumy jasně ukazují, že čaj a káva v běžném množství nevedou k dehydrataci. Například vědci v jedné studii dali 21 zdravým mužům vypít během 12 hodin buď 6 šálků černého čaje, nebo stejné množství čisté vody – a nezjistili žádný rozdíl v míře hydratace organismu mezi pitím čaje a pitím vody. Autoři z toho vyvodili, že černý čaj v množství až ~6 šálků denně hydratuje stejně spolehlivě jako čistá voda. Další odborné přehledy potvrzují, že pokud kofein nepřijímáte ve velmi vysokých dávkách (nad ~500 mg denně, což by bylo třeba 10+ šálků silného čaje), jeho močopudný efekt je nevýznamný. Dokonce i u zarytých kafíčkářů (v testu vypili 4 šálky kávy denně) se v měřeních markerů hydratace neprokázalo, že by byli méně zavodněni než při pití vody.

Samotný čaj je z 99 % tvořen vodou, takže logicky tělo tekutiny spíše doplní, než aby je odčerpával. Mírný nárůst tvorby moči při pití čaje nepřekročí objem přijaté tekutiny – jinak bychom paradoxně po každém šálku byli žíznivější, což se neděje. Odborníci dnes uvádějí čaj (i kávu) jako plnohodnotnou součást denního pitného režimu. Pokud tedy rádi popíjíte čaj celý den, nemusíte se bát, že se tím „vysušíte“. Naopak například slabý zelený čaj či jemný bílý čaj bez cukru jsou skvělým způsobem, jak navýšit příjem tekutin. Samozřejmě nic se nemá přehánět – extrémní množství extrémně silného čaje vypité naráz by díky kofeinu mohlo mít diuretický efekt o něco vyšší. Ale u běžných dávek je hydratační přínos čaje srovnatelný s vodou.

(Malá poznámka: Pokud trpíte na nedostatek železa v krvi, je vhodné nepít silný čaj bezprostředně při jídle. Čaj sám o sobě sice neodvodňuje, ale obsažené třísloviny mohou bránit vstřebávání nehemového železa z potravy. To však nemá souvislost s hydratací – jde o jiný zdravotní aspekt, který řešíme odděleně.)

Mýtus 5: Zelený čaj výrazně napomáhá hubnutí

Proč se tomu věří: Pověst zeleného čaje jako „spalovače tuků“ a pomocníka při dietě je všudypřítomná. Mnoho lidí začíná pít zelený čaj (nebo doplňky stravy z něj) právě proto, aby zhubli. Tento mýtus živí jak marketing (reklamy na „zeštíhlující čaje“), tak některé studie, které naznačily, že zelený čaj či extrakty z něj mohou mírně zvýšit metabolismus a podporovat odbourávání tuků. Oproti sladkým limonádám má navíc zelený čaj zanedbatelné kalorie, takže se zdá logické, že jeho pití povede k úbytku váhy. Představa, že stačí pravidelně pít zelený čaj a kila půjdou dolů, je tedy pro mnoho lidí lákavá.

Kde je pravda: Zelený čaj sice obsahuje látky (katechiny, kofein), které mohou ovlivnit metabolismus, ale jejich účinek na skutečnou tělesnou hmotnost je velmi malý. Nejrozsáhlejší vědecké hodnocení (systematický přehled více než 15 studií) dospělo k závěru, že zelený čaj nevede k žádnému výraznému ani statisticky významnému úbytku váhy. V průměru byl zaznamenaný rozdíl oproti lidem, kteří pili jen placebo, jen v řádu desetin kilogramu za několik týdnů až měsíců. Takto malý úbytek je z praktického hlediska nevýznamný – může jít jen o vodu, a navíc se ani neprojeví na zdraví. Autoři uvedené přehledové studie (Cochrane, 2012) jasně píší, že účinek zeleného čaje na hubnutí je zanedbatelný a klinicky nevýznamný.

Proč tedy tolik článků vychvaluje zelený čaj při dietě? Je pravda, že čaj může při hubnutí pomoci nepřímo – například tím, že jím nahradíte slazené nápoje, snížíte příjem kalorií. Nebo kofein z čaje může mírně potlačit chuť k jídlu či dodat energii k pohybu. Samotné aktivní látky v zeleném čaji (zejména katechin EGCG) byly zkoumány pro potenciální účinky na spalování tuků a některé menší studie naznačily nepatrné zrychlení metabolismu. Jenže v reálném světě byste museli vypít extrémní množství silného zeleného čaje (nebo konzumovat vysoké dávky extraktu), aby se to projevilo – a to by zase mohlo způsobit nežádoucí účinky (třes, bušení srdce, zažívací potíže). Zelený čaj zkrátka není žádná zázračná pilulka na hubnutí. Pokud někdo shodil váhu jen díky tomu, že pil čaj, pak pravděpodobně zároveň omezil kalorie ve stravě nebo zvýšil výdej energie (cvičení).

Správná informace: Zelený čaj je jistě vhodným doplňkem zdravého životního stylu a může pomoci nahradit kalorické nápoje. Sám o sobě ale zásadní váhový úbytek nezpůsobí. Chcete-li hubnout, spoléhejte raději na osvědčené metody: úpravu jídelníčku a pravidelný pohyb. Šálek neslazeného čaje může tyto snahy podpořit (dodá tekutiny, polaská chuťové buňky a má nulový cukr), ale nevynahradí vyváženou stravu. Pozor také na různé „detoxikační a zeštíhlující čajové směsi“ – často obsahují projímavé byliny nebo silné stimulanty a úbytek váhy je spíše ztrátou vody či svalů, což není žádoucí. Pijte tedy zelený čaj pro radost a pro celkovou podporu zdraví, ne jako jediný prostředek hubnutí.

Mýtus 6: Zelený (nebo černý) čaj dokáže předcházet rakovině či dokonce léčit rakovinu

Proč se tomu věří: O čaji – zejména zeleném – se často mluví jako o „bohatém zdroji antioxidantů“, které chrání buňky před poškozením a mohou tím snižovat riziko rakovinného bujení. Některé laboratorní studie skutečně ukázaly, že extrakty ze zeleného čaje zpomalují růst nádorových buněk v petriskách a u pokusných zvířat. Do médií se dostaly zprávy typu „pití zeleného čaje snižuje riziko XYZ druhů rakoviny“, což u veřejnosti posílilo dojem, že zelený čaj je zázračný elixír proti rakovině. Lidé si proto často preventivně dopřávají několik šálků denně s nadějí, že se tak ochrání před nádorovým onemocněním. Někteří dokonce věří, že pití obrovského množství čaje by mohlo pomoci i v případě, že už rakovinu mají – jako jakási přírodní podpora léčby.

Kde je pravda: Žádná potravina ani nápoj neumí spolehlivě zabránit vzniku rakoviny nebo ji vyléčit – a čaj není výjimkou. Dosavadní výzkum zeleného čaje a rakoviny přinesl smíšené a nejednoznačné výsledky. Ano, zelený čaj obsahuje antioxidant EGCG a další látky, které mají v laboratorních pokusech protinádorové účinky. Když se však vědci podívají na data z lidí (epidemiologické studie, klinické testy), obraz už tak jednoznačný není. Například rozsáhlý přehled studií z roku 2020 (Cochrane) s účastí přes 1,1 milionu lidí zjistil, že konzumace zeleného čaje nemá konzistentní vliv na snížení rizika rakoviny – některé dílčí studie naznačily mírný preventivní efekt u určitých nádorů, jiné neprokázaly žádný účinek. Celkově tedy nelze říct: „Pijte zelený čaj, nebudete mít rakovinu.“ Situace se liší dle typu nádoru a dalších faktorů a u mnoha druhů rakovin není potvrzeno, že by čaj významně ovlivňoval jejich vznik.

Například u rakoviny ústní dutiny nebo plic některé studie viděly souvislost s pitím čaje (možné snížení rizika), ale třeba u rakoviny prsu nebo prostaty jsou výsledky protichůdné. A pokud jde o léčbu již existující rakoviny, tam čaj určitě není spolehlivý lék. Organizace jako Cancer Research UK jasně uvádějí, že neexistují důkazy, že by zelený čaj dokázal vyléčit rakovinu či zlepšit účinnost onkologické léčby. Pacienti s rakovinou jej mohou pít jako doplněk (pokud jim to lékař dovolí a neužívají extrakty, které by mohly interagovat s léčbou), ale neměli by čaj chápat jako náhradu konvenční léčby.

Správná informace: Zelený i černý čaj obsahují látky, které jsou prospěšné pro zdraví obecně – mohou působit protizánětlivě, podporovat imunitu a celkově přispívat k prevenci řady onemocnění včetně některých nádorů. Ale jde jen o podpůrný efekt v rámci pestré stravy a zdravého životního stylu. Samotné pití čaje vás před rakovinou stoprocentně neochrání (stejně jako vás jedno jablko denně automaticky neuchrání před všemi nemocemi). Pokud máte genetické predispozice nebo budete vystaveni silným karcinogenům, čaj to bohužel nezvrátí. Na druhou stranu, jako součást zdravého životního stylu je čaj vítaný – je lepší dát si šálek zeleného čaje než slazenou limonádu. Může to přispět k lepšímu celkovému zdravotnímu stavu, a tím nepřímo i ke snížení rizik civilizačních nemocí včetně rakoviny. Důležité je však nezveličovat jeho roli: čaj je skvělý nápoj, ale není to zázračný lék.

(Pro úplnost: některé studie zkoumají extrakty ze zeleného čaje u pacientů s rakovinou, ale výsledky jsou zatím předběžné. Vysoké dávky koncentrovaných extraktů mohou mít i nežádoucí účinky – např. zatížit játra. Vždy je třeba postupovat podle rad lékařů.)

Mýtus 7: Přidání mléka do čaje zničí jeho prospěšné látky (antioxidanty)

Proč se tomu věří: Hlavně v Anglii je tradicí pít černý čaj s mlékem. Když se ale začaly zdůrazňovat antioxidační účinky čaje na zdraví, objevily se zprávy, že bílkoviny v mléce se vážou na čajové polyfenoly a tím znemožní jejich pozitivní působení. V roce 2007 jedna menší studie zjistila, že černý čaj zlepšuje pružnost cév (a tím prospívá srdci), ale pokud se do něj přidá mléko, tento efekt vymizí – z čehož média vyvodila „mléko ruší účinek čaje“. Následně i laboratorní pokusy prokázaly, že mléčná bílkovina kasein může s čajovými katechiny tvořit komplexy, které se hůře vstřebávají. Hojně se to citovalo v populárních článcích o výživě, takže dnes má mnoho lidí pocit, že čaj s mlékem je z hlediska zdraví k ničemu (byť chutná).

Kde je pravda: Je pravda, že mléčná bílkovina (kasein) se na některé polyfenoly z čaje váže a v laboratorních podmínkách to může snížit naměřenou antioxidační kapacitu čaje. Jenže měření v chemické laboratoři nebo na izolovaných cévách se nemusí plně shodovat s tím, co se děje v lidském těle. Výsledky studií na toto téma jsou totiž rozporuplné: zatímco některé potvrdily pokles antioxidační aktivity po přidání mléka (snížení o cca 10–20 % v jednom testu), jiné studie žádný vliv neprokázaly, ba dokonce zaznamenaly mírné zvýšení antioxidační kapacity s trochou mléka. Několik pokusů na lidech (měření hladin polyfenolů v krvi po vypití čaje s mlékem vs. bez mléka) navíc zjistilo, že vstřebávání antioxidantů do krve se významně nelišilo, ať už byl čaj vypit čistý nebo „s mlíčkem“. Shrnuto: mléko může částečně pozměnit chemické působení čaje, ale nezničí ho úplně. I kdyby snižovalo antioxidační účinek o několik desítek procent, stále většina antioxidantů zůstává aktivních. A hlavně – nevíme jistě, zda se tento laboratorní jev jakkoli projevuje na reálných zdravotních přínosech. Zda bude mít celoživotní piják čaje s mlékem horší zdraví než piják čaje bez mléka, to zatím žádná studie neprokázala.

Správná informace: Pokud vám čaj s mlékem chutná, nemusíte se bát, že byste přišli o všechny benefity. Možná jich bude o něco méně, ale čaj s trochou mléka je stále lepší volba než například slazená cola – pořád přijímáte polyfenoly z čaje (a mléko zase dodá vápník a bílkoviny). Na druhou stranu, pokud pijete čaj vyloženě kvůli antioxidantům, může být rozumné dát přednost čistému čaji bez mléka, nebo si do něj místo mléka přidat citron (vitamin C naopak vstřebávání polyfenolů zlepšuje). Rozhodně však neplatí krajní tvrzení, že „mléko v čaji všechno zkazí“. Účinky jsou komplexní a věda je dosud úplně nerozklíčovala. Dopřejte si tedy čaj tak, jak ho máte rádi. A pokud držíte třeba dietu či veganský režim, klidně místo kravského mléka použijte rostlinné – i tam sice probíhá vazba polyfenolů (sójové, mandlové apod. nápoje mohou podobně ovlivnit antioxidační kapacitu), ale opět nejde o nic dramatického. Zkrátka čaj s mlékem je pořád zdraví prospěšný nápoj, i když jeho chemické složení je trochu jiné než u čistého čaje.

Mýtus 8: Zelený čaj je pro zdraví nejlepší ze všech čajů (ostatní čaje jsou méně zdravé)

Proč se tomu věří: Zelený čaj má v médiích i mezi lidmi pověst „nejzdravějšího čaje“. Často se dozvídáme, že obsahuje nejvíce antioxidantů, detoxikuje tělo, zpomaluje stárnutí a kde co dalšího. Oproti tomu černý čaj bývá vnímán jen jako chutný nápoj s kofeinem, ale už ne tak zdravý. Toto přesvědčení vychází hlavně z toho, že zelený čaj je méně zpracovaný (neoxidovaný), takže si prý zachovává více přírodních látek. Navíc mnoho výzkumů o zdravotních účincích čaje se provádělo v Asii, kde dominuje zelený čaj – ten má tedy logicky v literatuře více zmínek o pozitivních účincích, což budí dojem, že jiné čaje nejsou tak prospěšné.

Kde je pravda: Je pravda, že zelený čaj obsahuje vysoké množství antioxidantů (zejména katechinů jako EGCG) díky tomu, že neprošel oxidací. Ale ostatní čaje rozhodně nelze označit za „nezdravé“ nebo výrazně horší. Bílé čaje – byť se o nich tolik nemluví – mívají obsah antioxidantů dokonce srovnatelný nebo i vyšší než zelené, protože také nejsou oxidované (bílý čaj z mladých pupenů je doslova „vitamínová bomba“ mezi čaji). Oolongy a černé čaje sice projdou oxidací, při níž se část katechinů přemění na jiné polyfenoly (theaflaviny, thearubiginy), ale i tyto látky mají prokazatelné zdravotní účinky – například theaflaviny v černém čaji působí antioxidačně a podle studií mohou přispívat ke snižování cholesterolu či podpoře kardiovaskulárního zdraví. Velká observační studie z Británie publikovaná v roce 2022 dokonce zjistila, že pravidelné pití černého čaje (2 a více šálků denně) bylo spojeno s mírně nižším rizikem úmrtí, zejména na srdeční choroby a mrtvici. Účastníci, kteří pili černý čaj, měli o něco lepší kardiovaskulární zdraví – a to i včetně těch, kdo si do něj dali mléko a cukr. Čili i obyčejný „Earl Grey s mlékem“ může být prospěšný.

Z pohledu vědy nelze říct, že by jen zelený čaj byl ten zdravý a ostatní druhy čaje nikoli. Všechny pravé čaje obsahují řadu bioaktivních látek – všechny jsou bohaté na flavonoidy, ať už ve formě katechinů (zelený, bílý), nebo komplexnějších theaflavinů a dalších (černý). Pravda je, že různé čaje mohou mít různé účinky. Zelený se často zkoumá ve vztahu k prevenci rakoviny či obezity, černý zase v souvislosti s trávicími účinky a zdravím srdce, pu-erh s vlivem na cholesterol apod. Tyto rozdíly ale neznamenají, že jeden typ je univerzálně „nejzdravější“. Například někomu může čistý zelený čaj na lačno dráždit žaludek, zatímco jemný fermentovaný pu-erh snese dobře a udělá mu lépe. Jiný člověk ocení, že po silném černém čaji se mu zlepší soustředění a nálada. Všimněte si, že módní vlna okolo zeleného čaje je také zčásti kulturní fenomén – na Západě byl dlouho populární čaj černý, zatímco zelený nabyl status jakési exotické „superpotraviny“. To však neznamená, že by třeba obyvatelé Indie, kteří pijí převážně černý čaj, strádali – i černý čaj má prokazatelné zdravotní benefity (obsahuje například quercetin a další antioxidanty).

Správná informace: Žádný jediný čaj nelze označit za všelék nebo za absolutně nejlepší pro zdraví. Zelený čaj je výborný a zdravý nápoj, bohatý na určité antioxidanty – ale bílé, žluté, oolong i černé čaje mají také své cenné látky. Klíčem ke zdraví je spíše pestrost a vyváženost. Klidně střídejte různé druhy čajů podle chuti. Pokud vám jde o antioxidanty, vězte, že dostatek jich najdete ve všech pravých čajích (nemluvě o ovoci a zelenině). Důležitější než řešit, který čaj má o pár miligramů polyfenolů více, je užívat si čaj bez přidaných nezdravých ingrediencí (např. bez nadbytku cukru či smetany) a v rozumném množství. Pak vám jakýkoli čaj z čajovníku může být prospěšný. Zelený čaj je skvělý, ale není to jediný zdravý čaj – dopřejte si i ostatní a těšte se z jejich rozmanitosti.

(Pro zajímavost: U tmavších čajů (oolong, pu-erh) tradiční čínská medicína vyzdvihuje třeba jejich příznivý vliv na trávení a metabolismus tuků. Moderní výzkumy v tomto směru pokračují, ale už nyní lze říci, že každý druh čaje má určitý unikátní profil účinných látek. Nejlépe tedy uděláte, když nebudete pít jen jeden „zázračný“ druh, ale užívat výhod všech.)

Mýtus 9: Zalití zeleného nebo bílého čaje vroucí vodou ho „spálí“ a zničí se tím jeho chuť i účinné látky

Proč se tomu věří: Téměř každý, kdo se začne zajímat o kvalitní čaje, brzy narazí na poučku, že zelený (případně bílý) čaj se nemá zalévat vroucí vodou. Hovoří se o tom, že „příliš horká voda čaj spálí“, zničí jemné aroma a vylouhuje do nápoje hořké látky. Mnozí lidé si to vyloží dramaticky: zalijete-li např. drahý japonský zelený čaj vodou 100 °C místo doporučených ~70–80 °C, úplně ho znehodnotíte. Dokonce kolují strašidelné zkazky, že příliš horká voda „zabije antioxidanty“ v čaji (což je další mýtus). Proto si začátečníci někdy až úzkostlivě hlídají teploměr a bojí se, aby jim voda neúpěla.

Kde je pravda: Je pravda, že teplota vody ovlivňuje výslednou chuť – vyšší teplota extrahuje z lístků více hořkých a svíravých látek (tříslovin), takže například zelený čaj zalitý 100 °C bude pravděpodobně hořčí a trpčí než tentýž čaj zalitý vodou o 75 °C. To však neznamená, že je „spálený“ či zdraví škodlivý. Termín „spálit čaj“ je vlastně nadnesená metafora; žádné toxiny ani zničení všech prospěšných látek v čaji nenastane. Jde čistě o kulturní pravidlo vycházející z chuťového optima: mnoho jemných zelených čajů chutná lépe, když se připraví vodou kolem 70–80 °C, protože nižší teplota omezí uvolnění hořkých složek a zachová sladkost a vůni. Naopak některé robustnější čaje (např. tmavé oolongy, pu-erhy) snesou i 100 °C a rozvinou se plně až při velmi horké vodě. Neplatí tedy absolutně, že by každý zelený či bílý čaj nemohl přijít do styku s vřelou vodou. Liší se to čaj od čaje. Některé třeba částečně fermentované bílé čaje nebo tzv. hojicha (pražený japonský zelený čaj) lze klidně zalévat vroucí vodou a nebudou hořké.

Obecně se dá říct: čím vyšší teplota vody, tím intenzivnější a trpčí chuť. Čím nižší teplota, tím sladší a jemnější nálev. Proto se doporučují různé teploty: pro černé a tmavé oolongy klidně 95–100 °C, pro většinu zelených okolo 70–85 °C, pro extra choulostivé japonské zelené (gyokuro) třeba jen 60 °C. Pokud ale omylem zalijete zelený čaj vařící vodou, nic „neotrávíte“ – pouze možná bude nálev hořký. Stejně tak antioxidanty se teplem nezničí tak snadno (ostatně čajové polyfenoly vydrží i 100 °C, kdyby ne, nemohli bychom vařit černý čaj a získat z něj jakýkoli účinek). Zelené čaje jsou opravdu citlivější na přelouhování a vysokou teplotu, ale výsledkem je horší chuť, ne zničené zdraví.

Správná informace: Dodržujte doporučené teploty hlavně kvůli chuti. Kvalitní čaj si zaslouží tu péči navíc – ohřát vodu na správnou teplotu, aby vyniklo jeho nejlepší chuťové spektrum. Když použijete moc horkou vodu, riskujete akorát to, že nálev bude trpký (třísloviny „přeperou“ ostatní chutě). Někdy můžete experimentovat: zkuste tentýž zelený čaj připravit jednou vodou 80 °C a podruhé 95 °C – možná budete překvapeni, že obě varianty jsou pitelné, jen každá jinak. Neexistuje ale žádné tajemné „spálení“, po kterém by čaj zhořkl navždy. Pokud omylem zalijete bílý čaj vřelou vodou, prostě ho rychle slijte (kratší louhování) a většinu škod na chuti tím omezíte. A jestli máte rádi horký čaj a nechcete se zdržovat chlazením vody, klidně si vyberte čaje, kterým 100 °C nevadí – například Assam, Ceylon, tmavé oolongy nebo pu-erh. Ty byly ostatně historicky uzpůsobené k zalití vroucí vodou. Japonské zelené čaje naopak zalévejte chladnější vodou – tam je rozdíl v chuti markantní a Japonci jsou na přesné dodržení teploty při přípravě opravdu pečliví. Vždy ale platí, že výsledný šálek si upravte podle své chuti. Čaj není dogma – pokud vám určitý čaj chutná více při netradiční přípravě, směle do toho. Žádná „čajová policie“ vás stíhat nebude.

Mýtus 10: První nálev čaje vyliješ a máš bezkofeinový čaj (rychlé „odkofeinování“ čaje)

Proč se tomu věří: Tato rada kolovala mezi čajomilci i na internetu jako způsob, jak si snadno vyrobit domácí bezkofeinový čaj. Říkalo se: „Vyluhuj čaj 30 vteřin, slij to a zbavíš se většiny kofeinu, pak si znovu zalej lístky a máš čaj téměř bez kofeinu.“ Myšlenka je lákavá – kofein je totiž dobře rozpustný ve vodě a skutečně se uvolňuje přednostně v prvních vteřinách louhování. Některé starší zdroje dokonce uváděly, že většina kofeinu se z lístků uvolní během prvních 30 sekund. Lidé, kteří jsou citliví na kofein nebo chtějí pít čaj večer, tak tuto metodu nadšeně přijímali: stačí rychle spařit lístky, „vykoupat je“ a hlavní povzbudivá složka je pryč.

Kde je pravda: Bohužel, tak snadné to není. Jedno krátké spaření lístků rozhodně neodstraní všechen kofein – ve skutečnosti ho odstraní jen malou část (cca 10 %). Detailní laboratorní analýzy zjistily, že během 30 vteřin louhování se uvolní jen zhruba desetina celkového kofeinu v čaji. Zbytek v lístcích zůstává a uvolní se při dalších minutách. Dokonce i po 5 minutách louhování bývá vylouhováno jen kolem 70–80 % kofeinu – úplně všechen kofein by se uvolnil až po velmi dlouhé době (15+ minut), kdy už ale čaj není chuťově dobrý. Tudíž slévání prvního nálevu má sice efekt, že se zbavíte části kofeinu, ale zdaleka ne většiny. Pokud pak druhý nálev vypijete, stále do sebe dostanete značnou dávku kofeinu – možná o 10–20 % nižší, než kdybyste vypili ten první, ale rozhodně ne zanedbatelnou. Mýtus o „skoro bezkofeinovém“ druhém nálevu tedy neobstojí.

Správná informace: Chcete-li opravdu minimalizovat kofein v čaji, máte tyto možnosti: buď si pořídit speciální bezkofeinový čaj (kde je kofein průmyslově odstraněn – ovšem počítejte s mírně slabší chutí), nebo sáhnout po bylinných nálevech neobsahujících kofein (rooibos, ovocné čaje, bylinky), případně omezeně po čajích typu hojicha či starších puerh, které mívají přirozeně méně kofeinu. Případně pijte čaj s kratší dobou louhování – jak už jsme si vysvětlili výše, krátce louhovaný čaj má méně kofeinu než dlouho táhnutý. Vylévání prvního nálevu lze udělat pro propláchnutí či zahřátí lístků (tzv. „oplach“ se někdy dělá u puerhů či oolongů, aby se lístky probudily a zbavily prachu), ale nepočítejte s tím, že tím odstraníte kofein. Podstatná část v listech zůstane a přejde do dalšího nálevu. Pokud byste chtěli kofein extrahovat ven, museli byste lístky vařit hodně dlouho, což už ale není lahodný čaj. Zkrátka – mýtus o odkofeinování v prvním nálevu je vyvrácen. Při běžné přípravě čaje se vždy nějaký kofein v šálku ocitne.

(Zajímavost: Některé zdroje uváděly mylně, že 80 % kofeinu se vylouhuje za půl minuty. Novější analýzy to nepotvrdily – ve skutečnosti je k dosažení ~80 % potřeba několik minut v horké vodě. Proto čajoví odborníci, jako byl J. R. McCoy či Nigel Melican, tuto metodu „Quick Decaf“ označují spíše za mýtus. Pokud ji někdo používá, měl by vědět, že výsledný nápoj není bez kofeinu, obsahuje ho jen o něco méně.)

Závěr: Co si z toho odnést?

Jak je vidět, kolem čaje se točí řada mýtů – od původu a zpracování až po účinky na zdraví. Většina z nich vznikla jako zjednodušení či zobecnění, která se předávala dál, až začala žít vlastním životem. Pravda o čaji je však často mnohem pestřejší a zajímavější. Všechny pravé čaje spojuje stejný původ (čajovník), obsahují kofein i množství prospěšných látek, a přece každý je trochu jiný. Namísto kategorií „černý vs. zelený“ je lepší chápat čaj jako bohaté spektrum chutí a vlastností, kde každý druh má své místo. Zelený čaj není všelék, ale je výtečný. Černý čaj není jen barvivo do hrnku, ale nápoj s dlouhou tradicí a benefity. Bílý čaj není slaboučký odvar, jak si někdo myslí, umí povzbudit i potěšit. A tak dále.

Pijte čaj pro radost a s vědomím, že prospívá tělu i duši, byť ne způsobem zázraků. Nebojte se upravit si přípravu podle sebe – žádné dogma (o teplotě, času či přísadách) není absolutní. A až zase uslyšíte nějaké tvrzení o čaji, vzpomeňte si, že je dobré si ověřit fakta. Doufejme, že vám tento článek pomohl oddělit mýty od reality a prohloubil vaše znalosti o vašem oblíbeném nápoji.